BLOG

Skoro každý den jedu metrem. A pozoruju lildi. A co mě překvapuje, tedy vlastně ani nepřekvapuje je, že muži sedí, před nimi stojí několik žen, oni si klidně sedí, čtou... Překvapuje mě to z pozice ženy, která očekává galantnost od muže a ráda ji přijme. Cítím se jako žena a tudíž stát před sedícím mužem ve mně vyvolává spíše nepříjemné...

Sedím na Vyšehradě, na úřadě, kde si jdu vyzvednout hotový řidičský průkaz - poslední nutná kartička, kterou jsem si musela od ledna vyřídit kvůli změně mého příjmení na Alabastrová. Přede mnou je ještě asi dvacet lidí, takže jsem i tady opět vytáhla z kabelky svého Maca a píšu.

Než začnete číst tento článek, tak kdo jste ještě nečetli, mrkněte na předchozí článek s názvem Další kurz angličtiny - dám to??. Je to důležité, protože z něj budu trošku vycházet.

Asi jsem si dělala představy... Tak jsem se přistihla, že si dělám představy a mám očekávání nejen s mužem, ale i s kurzem. Toto je druhý kurz u této jazykové školy. Ano školy, jejíž metody mě uchvacují. Jsou perfektní. Z minulého kurzu jsem byla nadšená, pořád jsme mluvili, měli jsme dostatek prostoru, aby každý něco řekl. Ne něco, ale co...

Je ráno, pátek 13. 9. Zrovna jsem se oblékla, pěkně oblékla do ještě letních šatů. Pojedu dnes ještě jednou na schůzku do speciální školy, kde jsem byla včera na první schůzce ohledně práce asistentky. Pojedu tam z trošku jiného důvodu. Ale o tom až příště.

No, ten název článku teda zní, co?? Ano, protože to je řekla bych poslední část v mém životě, kterou si musím ještě poléčit, zpracovat, nevím, jak to ještě lépe popsat... A proč?

Vyrážím z Herbivoru, kde jsem měla opravdu vynikající oběd. Jako vždy. Tam totiž veganské jídlo připravují s láskou, úplně je cítit ta krásná milující energie. A proto se tam ráda vracím, protože čím dál tím víc si vážím svého těla, sama sebe a proto mu chci dopřávat co nejvíc jídla, které je zdravé, ale také s láskou připravené. Když třeba...

I love English

09.09.2019

Před 36 lety jsem se tento jazyk začala na základní škole učit, pak jsem pokračovala na střední škole až do maturity. Ale nematurovala jsem z něj. No a pak třicet let nic. A v posledních 2 letech jsem na seminářích i na různých festivalech a jiných akcích narazila na mnoho lidiček, cizinců, kde angličtina byla jediná možnost, jak se domluvit....

Ahoj lidi, tak jsem zase zasedla, nebo spíš zalehla, k počítači... Píšu si pěkně v postýlce. A právě mi přišla myšlenka, jak se mi vše za posledních 14 dní změnilo. Ono se to nezměnilo úplně všechno hned, šlo to postupně, ale těchto posledních pár dní je hodně zásadních.

Dnešek se mi opět zapíše do paměti, jako první den mého života, kdy jsem se radovala a přitom zažívala krach neboli se mi sesypaly moje plány.