BLOG

Před chvílí jsem ucítila silný pocit uspokojení z psaní. Z psaní mého blogu. Jak mě to naplňuje. jak mně to baví. Přenášet svoje pocity, názory či myšlenky do písmenek, slov, vět.. a dávat tomu nějaký rámec. Je pro mě zajímavé pozorovat, jak jsem vedena, jakému tématu se právě věnovat, jak jsem přímo dostrčena k počítači a jsou mi položeny...

Když miluju

17.10.2019

Tedy, právě jsem dopsala článek o včerejším kurzu Pangu Shengongu. A už už jsem zavírala počítač, ale najednou ruce zase počítač otvírají a mně se před očima rozviřují slova o lásce... jen tedy lehce. A vidím muže... Takže jsem opět otevřela webnode a šup na blog. a píšu...

Jo, proč ne? Před několika týdny dal Vojta na FB příspěvek, ve kterém vychválil kruz léčivého čchi - kungu, takový spec. druh - Pangu Shengong. Že byl na tom kurzu a byl nadšený. A já,protože energie v těle cítím velice dobře a pořád jsem hledala nějaké cvičení či -kung v Praze a pořád nic nemohla najít. A prý se to...

Je úterý navečer a já jsem konečně nějak schopná popsat události uplynulého týdne. Samozřejmě ne události zvenku, ale události uvnitř mě. Co se mi událo. Bylo toho mnoho, šlo to ráz naráz. V neděli večer jsem absolutně nemohla usnout, jak se mnou energie cvičily.

Nedá mi to, jsem už ospalá, ležím v posteli. Před chvílí jsem přijela z Kamenice, kde jsem byla poprvé v životě. Tedy fakt jsem netušila, že odtud jezdí autobus do Prahy jenom jednou za hodinu, respektive za hodinu a půl. No ale nevadí, zážitek, který jsem tam prožila stál i za ten gulášek s bramboráčkama, který jsem si pak...

Ano, přesně tak, jak. jsem napsala nadpis. I když někdy bude těžko, i když někdy přijdou chvíle smutku a bolesti a strachu... Můj život už je lehký. Jako peříčko. Přišlo mi to teď. Opět uvnitř mě to táhlo sem na můj web. Abych psala. Je to zvláštní. Problémy mizí, mizí, mizí... Je to zvláštní pocit. Jen být, jen plynout,...

Chci psát o mém duchovním životě, či rozvoji, jak bych to nazvala, ale mám toho všeho tak nějak pokrk. Absolutně mi nejdou žádná slova, která by chtěla popisovat toto. Víte, vlastně pořád jsem buď nahoře, tzn. že mi je dobře, nebo dole, tzn. že se ztrácím v pocitech marnosti, zoufalství, pocitech viny....

Sedím ve vlaku do Drážďan, vydali jsem se s mými dvěma mladšími syny podívat se poprvé do Německa. Proč? Prostě jen tak. Mrknout do obchodů, užít si společný den strávený ve vlaku, uvidět nové město a vlastně města a přírodu skrze okna vlaku. Prostě něco zažít. A něco pěkného si koupit. To určitě. Už jsem si poseděla v jídelním voze,...