Bulharsko - Proč???

14.07.2019

Proč přijela jsem právě sem? Proč právě v tuhle dobu? Proč zažívám ty těžké emoce ve svém srdci? Ano, vždyť to vím... jsem Bohem vedena vždy tam, kde mám být. A proč tady mám být je jasné, má se něco starého otevřít, očistit, skrze emoce a bolest musí odejít pryč.

Říkám si, proč jsem se ocitla zrovna v tomto městě. Lozenec. Zajímavé, byla jsem se před rokem s bývalým partnerem. Už tenkrát jsem si tady emočně "užívala". Bolesti, smutky, strachy, nejstoty... a letos? Poprosila jsem paní, která má cestovní agenturu zde v Bulharsku, aby mi pomohla najít ubytování s bazénem a za dobré peníze v Bulharsku - a ona mi vybere opět Lozenec. A kousek od místa, kde jsme bydleli loni, chodím na kávu, jako loni, chodím si kupovat pečivo k snídani jako loni - otevírá mi to loňské vzpomínky, na lásku, na toho muže... vrací mě to zpět. Je to zvláštní, zvláštní...

Ale moje čištění a proces začal už ve Varně. Tam jsem totiž objevila hned po prvním probuzení nádherný, obrovský pravoslavný kostel... ta energie - tedy - zapálila jsem tam svíčky, za pokoj mé duše. Ano, toužím po pokoji. Po klidu. A věřím, že brzo přijde. Sedla jsem si do lavice, a nechala na sebe působit ty krásné silné energie. A přišla mi meditace. Roztočila jsem si merkabu. To je velice silná meditace, nejsilnějí, kterou si dělám. To byla taková krása, procíti si svoje světelné tělo. Vždy když tuto meditaci prožiju, je to o kousek silnější.... J

A pak jsem vyšla opět do města... začalo se mi otevírat něco starého s ženami... něco nevyřešeného... něco silného, plného nenávsti... bože, hodně žen mi to ten ddn a hned druhý ukazovalo.. A já otevírala své srdce lásce, posílala lásku, nenávist léčím láskou, pouze láskou...

Proč zrovna v této době jsem se dostala do tohoto místa? Bude úplněk, tedy silné dny už teď probíhají a vše umocňují, a já dostala menstruaci, tedy čistění i na tělesné úrovni probíhá. Jen si to užívám, jsem vklidu, miusím hodně psát, musí to ze mě ven. Nedá mi to, abych nepsala. Tolik básní za jeden den jako včera večer - bylo jich šestnáct - jsem ještě nikdy nenapsala.

Do toho mi jdou pocity smutku, že nejsem u svého muže. Toužím po jeho blízkosti, po jeho doteku, po jeho vyprávění.... objevují se i strachy, co bude, ano, vykoukl na mě panický strach, že o něj přijdu.... Tento strach vždy souivisí s něčím hlubokým, je třeba ho odevzdat a najít klid v sobě. Byla to jen chvilka, našěstí....

Dnes je zataženo, poprchává, teplota kolem dvaceti dvou stupňů, počasí na psaní nebo kreslení jako dělané, pro můj druhý menstruační den taktéž. Vše funguje jak má. V těle mi probíhá spousta energetických procesů. Cítím je. Moje tělo vibruje. Synové spí. Já datluju... Miluju. Miluju Boha, Miluju svoje děti, milluju svého muže, miluju všechny bytosti... miluju život, miluju svět..miluju Zemi, miluju moře....A DĚKUJU...