Cestování a já

05.10.2019

Sedím ve vlaku do Drážďan, vydali jsem se s mými dvěma mladšími syny podívat se poprvé do Německa. Proč? Prostě jen tak. Mrknout do obchodů, užít si společný den strávený ve vlaku, uvidět nové město a vlastně města a přírodu skrze okna vlaku. Prostě něco zažít. A něco pěkného si koupit. To určitě. Už jsem si poseděla v jídelním voze, využila jsem ho teprve podruhé v životě, je to pro mě taky zážitek - sedět u stolečku s lampičkou, přitom se koukat ven, užívat si pěkného červeného nábytku, příjemné obsluhy a pochutnat si na něčem dobrém.

Cestuju vůbec moc ráda. Moje dušička plesá, jakmile vyrážím - kamkoli - můžu prostě vyrazit jen z domu na metro. A už to je úžasný. Nebo sednu do autobusu někam, kde to třeba moc nemám. Miluju výhled na Prahu z okénka autobusu, tramvaje.. Metro vpodstatě moc ráda nemám, právě proto, že nemám možnost koukat ven. Dřív jsem jezdívala do Prahy, na různé semináře apod. Teď jsem v Praze a zase jezdím na různá místa jak mimo Prahu tak v Praze. Kamarádka Lenička mi řekla takovou větu, že ještě teď se směju, když si na ni vzpomenu. Prý jak stíhám hromadnou dopravou být na tolika místech... nevím, prostě spustím mou nejoblíbenější aplikaci na mobilu Idos, zjistím spoj kam jedu a jedu... a vážně za jeden den stihnu obrovské rozpětí po Praze a vlastně i mimo Prahu. Auto nepotřebuju. Asi by mě jen brzdilo :-) - zácpy na silnicích a tak....

Takže jak te'd jedu EC z Prahy, jsem naplněna štěstím. Právě zastavujeme v Ústí nad Labem.

No a mně nabíhá myšlenka, jak se mi cestování krásně propojuje s mým tvořením, posláním, tzv. Prací (jak ještě říká hodně lidí).. já sama si určuji, kde budu tvoři. Jestli v Praze, nebo v Brně, nebo v jakém městě, jestli zrovna pojedu k moři do teplé Sri Lanky, Řecka, Chorvatska, Mexika či kam ještě můžu vlastě vyjet, kde mě to přitáhne. Ano, cestování je pro mě svoboda. Svoboda žití znamená cestování.

No, občas zažívám i trošku stresu. Když jedu někam, kde jsem ještě nikdy nebyla, mám stanový čas a vůbec nevím jak se tam dostanu. Nějak nejsem zvyklá se připravoat na cestu dopředu, většinou ráno před přibližným odjezdem teprve zjištuju čím a jak se tam dostanu. No a tady mi vzniká stres. Protože kolikrát se mi stalo, že jsem to prostě nemohla stihnout. Například, a to bylo teda hustý - když jsem jela natáčet rozhovor do Cesty k sobě. Měla jsem pocit, že jedu někam v centru Prahy a do idosu jsem se podívala a v tu chvíli jsem zjistila,že to prostě nemůžu stihnout, chybělo mně už v ten okamžik 10 min.Tak volám, že to nestíhám, a paní byla tak milá a ochotná, že pro mě přijela kamsi k metru autem... no někdy to je takový hustší :-).

Dnes taky, jedu do Německa, až na nádraží jdu vyměnit nějaké kačky za eura. Vlastně jen tuším, že v německu se platí eurem... no, opravdu mnoho věcí nějak nesleduju... Ano, a když jsem vyjela třeba do Bulharska, tak to bylo úplně stejně, vůbec jsem nevěděla čím se tam platí, vše jsem řešila před odletem, když mi kamarád poradil...

Ale vůbec nejleší zážitek, když jsem vyrazila cca před rokem na slovensko autobusem a teprve v autobusu mi došlo, že mám jízdenku jen do Bratislavy a z Bratislavy si musím koupit v buse jízdenku a že asi nebudu moct platit v korunách.Vůbec mě nenapadlo, že jedu na Slovensko a že se tam platí něčím jiným, než našima korunama... Tak jsem se ptala v buse, jestli někdo nemá aspoň 5 eur, a naštěstí je měl řidič :-). Tak jsem měla jak se dostat dál. No bylo to o prsa, jak se říká..

A tak nějak to mám. Takže teď ať jedu kamkoli, už mám sbaleny moje základní věci - k těm počítám ručník, protože nikdy nevím, u jaké vody se octitnu a budu si chtít zaplavat. A noťas, protože nikdy nevím, kdy dostanu chuť psát.... A knížku od S.N.Lazareva a k ní fixy abych si mohla označit to nejzajímavější..... a taky pastelky a skicák... to je tedy věcí. Taky mám pořádný batoh na všechny pro mě důležité věci. No ale teď, když jsem začala nosit klobouky mám dilema, jak skloubit klobouk a batoh... no fakt mi to nejde k sobě.. tak jsem si koupila velikánskou kabelku, kam toto všechno dám. Ale asi si budu muset koupit ještě větší, protože už mi praská ve švech.. :-).

Jupííííí za chvíli budeme na hranicích..... Máme vůbec všichni doklady???? A na které zastávce v Dráždanech vlastně vystupujeme???? No to snad za 15 min stihnu zjistit... 

:-) :-) :-)