Jinak se oblékám, jinak jím, jinak žiju

05.09.2019

Ahoj lidi, tak jsem zase zasedla, nebo spíš zalehla, k počítači... Píšu si pěkně v postýlce. A právě mi přišla myšlenka, jak se mi vše za posledních 14 dní změnilo. Ono se to nezměnilo úplně všechno hned, šlo to postupně, ale těchto posledních pár dní je hodně zásadních.

Takže oblečení. Asi jste si všichni všimli mých klobouků. Ano, dostala jsem radu a vzala si ji k srdci. Právš proto, že od malička mi rodiče říkali, že mám hlavu na klobouky a já se v kloboucích i čepicích vždycky ráda cítila. Ale teď je to jiné. Ted jsem si pořídila dva kousky, super kousky, originály, které jinde neuvidíte. No a po pár dnech jsem si zvykla. Zvykla jsem si jak na ten pocit, že mám takový nádherný a výjimečný klobouk právě já a že leží právě na mé hlavě, ale zvykla jsem si i na to, že se na mě všichni koukají. A je krásný, když se na mě lidi usmívají, muži i ženy mi klobouk chválí, dávají se se mnou někde v tramvaji do řeči... Celkově je to super pocit.

Klobouky nejsou všechno, že? Také šaty - začala jsem opravdu chodit jen v šatech, popř sukních, kalhoty neeee. A to v šatech až na zem, které jsem nikdy dřív nenosil. A teď se v nich cítím dobře. Dřív hodně dřív, jsem nejraději nosila rifle a tepláky - myslím v dětství až do doby asi před 2 lety, pak se to trošku začalo měnit, ale velice málo. Změna přišla až teď. A já si to tááááááák užívám.

Kromě oblečení jsem od minulého týdne přestala chuť na kávu. Já - kafař - od 18 let, když jsem po maturitě nastoupila do svého prvního zaměstnání a tam mi uvařili kafe, a já si na něj krásně zvykla, dvakrát denně jsem si na něm do teď pochutnávala. A poslední půlrok až třikrát denně. A to ještě kafe řádně obohacené našlehaným mlékem a oslazený cukrem. Nooo to byla paráda. A ted si představte, že minulou středu jsem se vzbudila, vyrazila do města a NIC. Prostě NIC. Nic mě netáhlo někam na kafe. A pořád nic. Od té doby, to je právě 9 dní, jsem si dala 2 kávy, jen tak, asi ze zvyku, vůbec jsem si na nich nepochutnala, tak už jsem to vzdala. A začala pít Wayusu a dnes i bylinkový čaj pro ženy .... Noooo, tak to jsem opravdu nikdy bylinky nepila... A na kafe už prostě nemám chut.

A jídlo? Poslední asi 3 měsíce jsem si hodně dávala převážně v restauracích zeleninová jídla, ale i smažený sýr atd.. A těchto posledních 14 dní, až na jednu výjimku, co jsem snědla steak, který jsem mimochodem nejedla asi 2 roky :-), tak jím vegetariánsky až vegansky, sem tam tedy sýry, ale málo.. hodně zeleniny... tak mě to táhne do těch vega jídelen.. dříve jsem tam až tak moc nechodila.

A co se týká jídla, nastala u mě jedna docela velká změna v pocitu. Ten pocit vám popíšu asi tak, že dřív, jsem pořád byla hnaná se najíst, abych náhodou neměla hlad. A teď si dám klidně zeleninový salát, vím, že to není tak syté jako teplé jídlo, a odejdu a nemyslím na to, že budu mít hlad. Jako bych přišla o svůj starý "Zvyk strachu z hladu". vzrostla u mě jistota či víra, že hlady neumřu. Což je také velký pokrok... já se tedy přiznám, už jsem to určitě někdy někde někomu říkala, ale já se vždycky hodně nerada dělila o jídlo. Víte takové to nabídnutí třeba čokolády... to já fakt nidky nenabízela ráda - vždycky jsem měla silný vnitřní pcocit - co když budu mít málo?? No tak s tím jsem žila. A teď je to taky jinak, už mi nic nebrání rozdávat i čokoládu. - hahaha...

Tak co myslíte? Hooodně rychle je všechno jinak. Ano, stále víc vidím a poznávám, že jak se měním já uvnitř, mění se i to okolo mě (a to co jde do mě).... No a mění se toho víc, ale o tom zase třeba zítra... tak dobrou noc děti... dobrou noc strýčku FIDO :-)