Jsem Kate z Avalonu - nevěříte??

17.08.2019

      A jsem. Ano, dnes jsem prožila svůj první den ze sedmi na intenzivním kurzu angličtiny. A protože celý kurz je o hraní, začali jsme hru s novým jménem, bydlištěm, novou profesí. Takže, kromě toho, že se jmenuji Kate, že bydlím v anglickém Avalonu, jsem velice známá herečka. Prostě herecká hvězda. A to je moc príma. Víte, v takovéto roli se člověk cítí dobře. Je si mnohem jistější, vše bere s humorem, nebojí se neúspěchu.. 

      Celý den s angličtinou byl výživný. A zábavný. Moje pocity byly různé. Poznala jsem nové lidi - celkem 9 nás je účastníků kurzu a lektorka Cindy. To co děláme, je, že si hrajeme. Posloucháme, mluvíme, meditujeme, cvičíme..

      Vždy mám radost z poznání se s novými lidmi. Jsou to už teď rovné dva týdny, kdy došlo k mému opětovnému spojení se sama sebou, se svým tělem, se svými pocity. Pořád ještě nevnímám zcela jasně svoje potřeby či pocity, ale je to o mnoho lepší. Dokážu se již chovat podle toho, jak se cítím, už jsem pustila očekávání druhých lidí. Momentálně jsem v takovém stavu, že dělám, co cítím, ale uvědomuji si to, na co jsem dosud byla. zvyklá. Prostě přijde myšlenka, třeba co ten druhý na to řekne. Ale tuto myšenku už jen bez obav sleduju. A opravdu hodně jsem ponořená do sebe sama. I tady na kurzu. Je zde krásně vyladěn prostor co se týká mužské a ženské energie. Celkem pět žen i pět mužů - bráno včetně lektorky. 

      Anglicky jsem vpodstatě nikdy neuměla mluvit. Ano, před 23 lety jsem se začala učit anglitinu v sedmé třídě na základní škole a po 7 letech v pomaturitním kurzu angličitny jsem její studium ukončila a od té doby jsem ji nepoužila téměř nikdy. Až během posledních 2 roků, kdy jsem se ocitla několikrát na sminářich se zahraničními účastníky nebo letos dvakrát na dovolené v zahraničí, jsem nikdy anglicky s nikým nemluvila. A ty útržky, co jsem používala doteď, to byl takový slabý pokus jen se dorozumět. Měla jsem vždycky dost špatný pocit ze sebe, cítila jsem se opravdu trapně, když jsem viděla jak se ostatní krásně anglicky domluví. Takže proč jsem vlastně na tomto kurzu? je to proto, abych mohla komunikovat s přáteli, s kýmkoli, v angličtině..  a náležitě si to užívat :-). 

      No a tak dozrál čas. Dozrál čas, protože jsem k tomu dozrála já. Vím, cítím to, že angličtinu v sobě mám. Nejen z tohoto života, i z minulých životů. A že chce ven. že se chce uvolnit skrz všechny bloky - strachy, že se ztrapním, že to nedokážu, skrz názory lidí, že kdo neumí zpívat nenaučí se pořádně jazyky., nehledě na věk..... atd. atd. No ale toto mě už teď neomezuje. A proto mě vesmír umožnil a do tohoto kurzu dovedl. O kurzech Libora Činky vím od vzniku jeho jazykové školy, už tentkrát jsem cítila, že přesně toto je metoda, kterou se dokážu naučit mluvit anglicky.. Ale až teď jsem tam. Prostě takto se to mělo stát.

      Nevím, nemohu teď na začátku posoudit, co bude, jak se moje angličitna stane opravdu reálnou, skutečnou v praktickém životě. Jisté je, že zatím si to maximálně užívám, i když pozornost, kterou. zatím musím věnovat a energie vložená do porozumění v anglickém jazyce je velká, A dnes jsem byla už dopoledne hodně unavená. Ale metodika Libora je prostě skvělá, člověk se vždy zmátoří. 

      Takže i když přišla chvilková myšlenka na to, že to nezvládám, tak velice rychle odešla. Většinou jsem dnes cítila únavu, ale také velké nadšení, zvědavost, cítila jsem že si užívám hravosti, která mě poslední dny naprosto naplňuje. Opouští mě i zbytky pocitů viny - i ty jsem dnes malinko cítila - to jsem se vrátila vzpomínkou do dětství, do výčitek ke mně, když jsem se chovala přirozeně, což mi bylo vyčteno a byla jsem před ostatními ponížena. Vícekrát. Tak i dnes se mi tyto pocity. ukázaly. Ale jen se ukázali, za chvíli byly pryč. 

      Dnes jsem poprvé v životě zažila na svou vlastní kůži, jednu věc, v mé myslí jednu chvíli vyskočila myšlenka: teď se musím snažit se to zapamatovat, musím si to říkat dokola, abych už to nezapomněla...

      Bylo to v průběhu meditace... a já si to uvědomila. - ten silně vžitý vzorec, že musím. A že proto musím udělat co nejvíc... A tak jsem to pustila. Zažila jsem něco fascinujícího. Poslouchala jsem nové věty v angličtině, i v češtině, jen jsem to poslouchala, věděla jsem v tu chvíli, že to v mém podvědomí dělá přesně to, co má, pustila jsem všechny chtění a vůli a jen jsem byla.... To je prostě nádhera. nádhera. nádhera. Napadá mě název Učení bez bariér. Zbourala jsem hradby v sobě. Jen jsem to nechala proudit. 

I když jsem unavená, ležím u v posteli a chystám se spát, stejně už teď se těším na zítřek. na další učební den. a takto se mohou těšit i děti, když se to s nimi umí. Nic se nenutí, na nic se netlačí, když hra je základem. Bože, děkuji.