Jsem přejezená...

08.07.2019

     Sedím v kavárně, u svého oblíbeného tiramisu a laté a nejsem schopná to dojíst a dopít. Vůbec jsem něčeho tak plná... potřebovalo by toho hodně ven. Ty emoce, které jsem prožívala poslední týden byly už k nevydržení. Stav, kdy se cítím jako malá holka, naprosto bezmocná, s kterou si dospělý dělá co chce a ona nemůže nic, protože ji nikdo ani neslyší, nechce slyšet, a ona to ví, ona ví, že se ani nemůže pokusit něco říct, protože by to nedopadlo dobře... Ano, tak takhle a s obrovskou intenzitou, jsem se cítila, a to skoro celý minulý týden a dnes ráno opět... Moje obovské zranění mého vnitřního dítěte se chce uzdravit. A proto musí projít opět tím, co už bylo odžito. Mnohokrát. Ale to, co jsem cítila teď, to byla tedy síla. A vím proč. Protože jako malá jsem věděla, že jsem malá, a že aby mě měli rádi, musím se chovat jak chtějí.. Všechno jsem pěkně spolkla, kamsi dovnitř sebe, hluboko, hluboko... Ale ted , teď je naprosto jiná situace, Zranění mám stejné, vnímám ho na těle mnohom, mnohem víc, ta bezmoc, to zoufalství, ponížení.... Ale vím, že je to moje, vím, že se tím léčím... už bych fakt chtěla, aby mi bylo líp....

     Proto jsem byla na úžasné meditaci ve čtvrtek u Matyho Svobody, kde jsme prošli část přijetí, a dnes mi z akáši četla Lemiana Santiago. Moc jí děkuji. Rozklíčovala mi, co se mi děje, proč se to děje, a co s tím...

     To vědomí, že vše je moje, ale bezmoc si pomoci, sama sobě... Všechny emoce jsem si prožívala, prociťovala, pojmenovávala - ale vážně mi nešlo z nich vylézt. Ta obrovská bolest na hrudi, v krku, bolest na duši, smutek a nekončící zoufalství - tak jsme to cítila a až teď - po promluve s Editou, je mi trošku líp.

     Ale vážně, s tím tiramisu - to je zvláštní - vážně něco ve mně chce ven... a to co nejdřív ... Vím, že kdybych si teď dala rape, tak se pozvracím... a asi by to bylo dobře. Zákusek dnes asi nedojím. A to se mi tedy ještě nestalo....

     Tak co dál? No nějak v zájmu zachování svého základního emočního i fyzického zdraví se balím a za dva dny odlétám s mými dvěma syny k moři, kde si dám volno - od těchto šílených energetických záležitostí, emocí atd.... Budeme se jen válet u moře a u bazénu atd....

Jsem zvědavá, kdy budu zvrace.... Že by v Bulharsku????