Loučím se, Bulharsko

19.07.2019


Deset dní uteklo jako voda,

Proběhlo tolik emocí, tolik bolestí,

Já cítila zranění veliké,

toto zranění mi můj muž ukázal, za což mu děkuji,

Prožila jsem velkou bolest, smutek ze ztráty,

Já cítila lásku odcházet,

Musela si prožít samotu velikou,

Návrat do dětství - a o ten přece šlo.

Opuštění mou matkou,

Když jsem malé dítě byla.

Věta: už tě nikdy vidět nechci,

Byla ve mně celá ta léta ukrytá,

Ukrytá, dobře schovaná, a já podle ní se

chovala,

Vidět chci být, proč mě nevidíš?

Byl v tom vzdor, vztek, snaha o uvidění..

Byl v tom strach, že budu opět sama,

Strach, že mě ten druhý vidět nechce,

Že mě nechce takovou, jaká jsem

Tak jsem si tady v Bulharsku tato zranění vyléčila,

A nejen toto, několik inkarnací jsem si prožila,

obranné mechanismy z období mých dvou let

Jsem musela opustit.

Přerod od minulsti nebyl lehký,

Poléčila jsem vše, co bylo připraveno k vyléčení,

Vybrečela spousty slz,

Prožila si pocity ukřivdění, nelásky, ale pak i odpuštění.

Vyprázdnila svoje nitro od strachů, od bolestí,

A po prožití všeho tohoto, já dostala od Boha dar,

Dar tak milý, dříve bych si ho nedovolila přijmout,

Dříve bych ho odmítla,

Ale nyní - nyní už ne,

Ten dar byl jeden neznámý muž, muž pozorný, milý.

S něžnými a laskavými doteky,

Doteky přímo na pláži,

Masáže jeho jsem si užívala pár dní,

Dovolila jsem si tuto pozornost pro mé tělo i pro mou duši

přijmout.

Bylo to krásné, díky ti muži.

Teď jsem někdo jiný, a přece jsem stejná.

Už dokážu cítit sama sebe,

Dokážu poprvé sama sebe cítit,

Dokážu sama se sebou být.

Lásku v sobě mám,

Napojena na lásku boží jsem,

Ale dokážu již žít bez odezvy druhého.

To je obrovský zlom v životě mém.

Už nemusím se sklánět před druhým,

Který mě chce vidět svýma očima,

I když mě miliuje, a cosi mu na mě vadí,

Už nemusím uhýbat, mohu svobodně pravdu svou žít,

Mohu mluvit, co cítím, konečně beze strachu z odmítnutí.

Je to všechno ještě čerstvé, cítím, že je to začátek,

Začátek něčeho nového,

Začátek mého nového života.

Kdy je tady nejdřív Bůh, potom hned já, pak další lidé.

Láska je všude, ale už není strach , že láska odejde.

Bože, pomoz mi toto v sobě ukotvit,

Bože, pomoz mi ustát tuto změnu,

Být stále ve svém středu,

Když přijdou emoce, klidně s nimi být,

v klidu o nich mluvit s kýmkoli,

Abych stydět se za sebe už nemusela,

Abych špatná už se před nikým necítila,

Protože toto jsem já.

já už mohu mluvit,

Už mě mohou slyšet,

Už mě budou slyšet,

Už mě slyší,

Všichni moji blízcí,

Jsem připravena na lásku.