Mám obrovskou chuť psát

02.08.2019

        Děti odjeli na výcvik jízdy na koních. tady na ranči je klid, moje pomoc bude potřebná, až se děti vrátí. Budu připravovat oběd, pak půjdu s dětmi zase k vodě. K takové louži, jak ji nazýváme, ale kde je dětem nejlíp. Písek okolo jim dává možnost se naprosto vyřádit ve svém tvoření... ráda je pozoruji, jak si sami hrají, co dokážou vytvořit a ráda se nechám jimi zavolat, aby se pochlubili svou stavbou, nebo když s něčím poptřebují pomoct nebo poradit.

        Cítím se velice dobře. Ba, čím dál líp. Před chvílí jsem dopsala předchozí článek blogu a najednou mě to vede psát dál. jakoby se ve mě probudila nějaká síla, uvnitř. v hrudníku asi tam, co je srdce.

       No, teď jsem právě uviděla proběhnout myš za postel... dávám tedy raději nohy nahoru a pokračuji v psaní.. myší je tady spousta, vždyt spím hned vedle koní...

     Začínám pocitovat velkou energii. Která půjde ven. Teď píšu, a zase vytáhnu pastelky a barvičky. A nejenom to. Přichází mi už nápady, co dál se svým životem. Už dřív jsem měla spoustu nápadů, vždyt jsem v roce 2008 začala podnikat. A bavilo mě to. Ale tenkrát to bylo jiné. Bylo to ze strachu, ze strachu z nedostatku finančních prostředků na hypotéku.

       Od té doby se toho hodně zněnilo. Nemám žádný finanční závazek. Jsem volná. Mohu tvořit svobodně, podle mé intuice postupně činit kroky. A ty mi právě začaly přicházet.

      Je velice zvláštní jak se cítím. Mám pocit velké lehkosti. Nepotřebuji nic. Mám všechno. Víte, co jsem včera udělala? Když jsem se šla projít do lesa a promluvit si telefonicky s kamarádkou, tak jsem narazila na takovou tu závoru, co v lese bývají. No a já se na ni pověsila, jak to dělají děti - nohama a rukama jsem se chytila a tak jsem tak visela, nejdřív jsem tedy musela vyzkoušet, jestli mě udrží, že??? :-).. no tak tam visím, koukám na oblohu a začínám se smát. Myslíte si ,že jsem blázen? No trošku to tak vypadalo.. ale bylo to moc príma. Pomalu se začínám chovat podle svého srdce. Podle sebe. Kontrolu pouštím, nejde to rychle, kontrolovala jsem se po spoustu inkarnací a v tomto životě vlastně asi tak 45 let. Je to prostě paráda.

       A víte co se stalo ještě? Včera, po mém odstranění bloků, vzorců, strachů atd, jak o tom píšu v předchozím článku, mi zavolal můj nejmladší syn a chtěl si povídat. Jen tak. Do té doby když volal, tak jen něco potřebovala a nazdar. Včera poprvé si se mnou povídal. A nějak snad by ani neskončil, kdybych nemusela končit já.. tak takvé věci se dějí.. těším se co bude dál.