Moje nové Já

13.08.2019

Včera jsem čekala u Ashy na masáž a terapii. Ta fotka v úvodu tohoto článku je právě z toho místa, předtím jsem si koupila nové botky a kabelku, červenou jsem už dlouho chtěla .... Čekala jsem v předsínce, sedla jsem si a naproti viselo zrcadlo. A já se viděla. Viděla jsem se, jak tam sedím, v šatech, viděla jsem svou postavu, protože šaty jsem měla úzké. Viděla jsem svoje boky, stehna, kolena, lýtka, viděla jsem svoje prsa, krk, obličej, oči.. A já jsem poprvé v životě viděla krásnou ženu. No, když jsem to dnes v telefonu řekla kamarádce, tak mi řekla "vždyť ty jsi krásná". Ano, ale já se takhle neviděla. Pořád jsem si něco málo vytýkala, a když už jsem si nic nevytýkala, tak jsem se brala tak nějak neutrálně, normálně. Ale teď jsem sama užasla. A to jsem uviděla i svoje bříško, tedy které je trošku větší než zrovna u modelek :-), a i to se mi líbilo. Prostě jsem krásná. No a toto je momentální můj stav. Já se vidím. Já se cítím. Zažívám poprvé v životě situace úplně jinak. Neumím to popsat přesně slovy, ale pro příklad uvedu volejbal. Dřív když jsem kamkoli přišla a byli tam cízí lidé, nikdy jsem se nehrnula se seznamovat. Spíš jsem tiše někde stála, počkala jsem třeba až ke mně někdo přijde. ne že bych se nechtěla seznamovat, ale trošku jsem se stranila, působila jsem jako tichá holka.. a věděla jsem proč... bála jsem se nějakého zranění, které by mi mohli lidé způsobit. Nějak se mě dotknout. Cítila jsem tehdy -vlastně celý můj život - hodně urážky, pocity vzdoru, nepřijetí, ponížení.. - a já se toho bála nějak, tak jsem se raději moc nahlas neprojevovala, protože by mě někdo mohl třeba odmítnout. A teď?

Naprosto přirozeně se seznámím a představím všem novým lidem, se kterými přijdu do kontaktu, cítím se mezi všemi dobře, cítím se mezi nimi naprosto stejná jako oni. Ne jako horší. A tak jsem s cítila dřív. Jako někdo horší. Užívám si tyto situace. Je to pro mě naprosto úžasné. Vím, že takto jsem se vždycky chtěla cítit, ale nešlo to. A vím proč. Byla jsem do minulého týdne odpojená. Odpojená od sama sebe, od svého těla. Ano, v dětství se stalo něco, něco pro mě tak těžkého, že jsem to neunesla a odpojila se. Zřekla jsem se sama sebe. A teprve minulou sobotu po terapii u Elišky Gottfriedové a po terapii u Ashy re-sheeba jsem se opět spojila sama se sebou. Je to zvláštní. cítím se dobře, jinak než dřív. Ale ještě se na sebe neumím úplně naladit ve smyslu že bych přesně věděla co potřebuju od života. Teď mě čeká uvědomit si, jak si představuji svůj život. Konkrétně moje poslání, moje tvoření a také vztah. Vím, že vztah je součástí mého života. Ale zatím tápu v tom, jak by měl vypadat. Moc mně pomáhá ujastnit si některé věci mluvením. Ještě že mám několik kamarádek, důvěrných kamarádek, se kterými nám to ujasnování jde vzájemně. A dnes mi tedy přišla nápověda :-), jak si představuji vztah. Co je pro mě prioriata ve vztahu? Takže teď vnímám jako prioritu cítit se svobodná, dělat, to, co cítím, že potřebuji, říkat otevřeně. Naprosto upřímně co cítím, co chci vyjádřit. To je pro mě základ, aby vztah vůbec mohl fungovat. Bez tohoto pro mě vztah nemá smysl. Samozřejmě toto musí být oboustranné. Propojená vzájemnou láskou, otevřeným srdcem..

A moje poslání? To se mi postupně ukazuje. Mou cestou je hra, naslouchání vnitřnímu dítěti, opravdu hra. Pro mě tedy hra s vodou, v přírodě, volejbal, tenis, masáže, tanec, kreslení, zpívání, prostě všechno, co mě těší, myslím, že do této kategoie patří i milování se s mužem... toto všechno mě vede k sobě, do sebe, a postupně mmě přichází nápady. Už se začínají objevovat. A hned jednám. Nejsem z těch, kteří čekají. Prostě frčím :-). Ale zatím tedy začínám.... Takže odcházím z mé oblíbené kavárně od oblíbeného late a dortíku, zavírám noťas, beru klobouček, vyrážím do obchodu podívat se po krásných šatech, které ještě více vyzdvihnou moji krásu, dám si někde nějaký dobrý oběd a třeba si zaplavu ve Vltavě - jupíííííííí a pak nakonec přijede za mnou syn, takže zase jupíííííí.