Jen dva dny...

07.08.2019

        Začalo to teď v pondělí. Teď je středa odpoledne, vracím se ze Slovenska. sedím v business kupé regiojetu, skvělá obsluha, svkělý servis, dobré jídlo, dobrá káva. poslouchám skvělou hudbu... a píšu..

        V neděli mně přišla myšlenka, myšlenka na masáž, na moje tělo,  které chce láskyplné doteky, úplně celé... a hned mi bylo jasné, koho oslovím. napsala jsem pro mě nejlepšímu tantrickému masérovi Honzovi Janatovi. Jestli má druhý den dopoledne volno. A on měl. hned v 8 hod. Prostě když se má něco stát, stane se to velice rychle, jednoduše, bez překážek.... 

       Vždy mám k masáži záměr. Toto ráno jsem přicházela do masérny tak nějak jinak. Přicházela jsem k Honzovi asi po 4 měsících. Už to je hodně velká doba. Já byla taky jiná... Mým záměrem bylo plné uvědomování mého těla, jeho reakcí, také vnímání energií, se kterými bude Honza při masáži pracovat. Honza nezklamal, moje tušení úžasného zážitku se potvrdilo. Moje tělo vnímalo mnohem, mnohem více, než dříve, vnímala jsem snad každou buňkou těla.... A to jestě nemluvím o energii. Podle polohy rukou se mi energie rozproudila na různé strany, tak jsem si to užívala.... Prostě na Honzu nedám dopustit, naprostá důvěra mi dává prostor se zcela otevřít a vnímat. Je pravda, že po této masáži jsem odcházela na schůzku s bývalým partnerem, mužem, kterého stále miluji a který se se mnou rozešel. cítím, že jsem připravena, cítím se ve svém středu, vše je úžasné. Při schůzce s ním ale přichází opravdu velká únava, nevím, čím se to stalo, jestli jsem nasála cizí emoce a energii, jelikož jsme byli ve velkém centru, nebo předchozí masáž měla být zakončena řádným odpočinkem (k tomuto se sama přikláním, protože to tak bývá...). Takže řádně unavená jsem z této první schůzky, která pro mě znamenala opět velký skok - být v přítomnosti muže, kterého miluji, on mě odmítá.. dříve bych to těžko dávala, teď mi bylo krásně. Ale toto je jiná kapitola, to je na samostaný článek :-)  muži, láska, já.

       Pokračuji dále - kam? no přece na schůzku s kamarádkou Pájou... mám ještě chvilku čas, tak že si skočím do Kafedů na kafe... sice tam půjdu ještě večer na poslední setkání, no ale co, líbí se mi tam.. Usedám do rožku kavárny, oči se mi zavírají únavou, přichází pracovnice kavárny s nějakým dotazníkem,  s úsměvem zodpovím její otázky.. a čekám na kávu. a zrak mi padne k vedlejšímu stolu a koho tam nevidím? Kamarádku Blanku.. v tom i ona mě zahlídla - no to nevymyslíš. Už jsme se spolu v této kavárně takto "náhodou" setkaly podruhé. vždy dojde k výměně zajímavé potřebné informace. Te'd dostávám informaci o dobrém doktorovi na ORL - moje ucho je stále zalehlé a je to nepříjemné. Tak tam běžím - na Vodičkovu ulici. Přicházím a zrovna od registračního přístroje odchází sestra, která přístroj právě vypla, aby už nebyli bráni na řadu další noví pacienti...takže k doktorovi nemám - ok vyrážím na další schůzku za Pájou.. máme se sejít na Václaváku. Po cestě vidím lékárnu a jdu se zeptat, co mají na zalehlé ucho - paní mi dává kapky. no tak je beru a že si pomůžu sama doma. Zítra odjíždím na dva dny na Slovensko, tak třeba mi trošku pomůžou. No a už vidím Páju v krásných šatech a jdeme do vegetariánské jídelny country life v Melantrichově ul. probíráme spoustu témat, práci, muže, a zažíváme společné aha momenty,  je to mooooc príma schůzka, s Pájou se osobně vidíme po roce. Obě jsme prošli změnami, obě máme momentálně stav "nevím" co dál... no jo... 

       S dobrou zmrzlinou v ruce pádím na metro a hned na mírák, na kosmetiku a pak hned na další setkání. Tentokrát s kamarádkou Boženkou. Dlouho jsme se taky neviděli a máme spolu jet zítra na Slovensko. A vidím, že nastala změna. Má na hlavě šátek... hned vidím, že je nemocná... A ano, prochází léčbou rakoviny, moje reakce uvnitř sebe je nejdříve strnutí, jak mluvit, jak reagovat... a po půlhodinovém rozhovoru u čaje a smoothies mě obavy přecházejí, vnímám z ní radost ze života radost z uplynulého překonaného půlročního boje s nemocí, kdy se jí totálně obrátil život naruby, její vděk za každou chvíli tady na světě. A už se cítím naprosto vpohodě, cítím, kolik mi toho dala.. domlouváme se na zítřek ráno, loučíme se a šalinou pokračuji k Muzeu do Kafedů na dnešní poslendí schůzku. 

       Tu mám s kamarádkou Světlou Hoření. Bože, čekala jsem asi hodinový pokec u kávy a my se od 17 hod loučily po 21. hod... byla to síla... energie lítaly, udělaly jsme si spolu jasno v mnoha otázkách - láska, vztahy, muži, děti, Bůh.... poprvé jsem se s ní dostala do Riegrových sadů, ukázala mi novou vyhlídku na město, moc pěkná procházka byla... A závěr schůzky, tedy pro mě až náročného dne, byl u hlavního vlakového nádraží.. koukaly jsme na vlaky, a to, jaké energie jsem cítila, jsem nechápala. To místo je tak silné, že už se nedivím, že vždycky dřív, když jsem ještě v Praze nebydlela, tak že jakmile jsem vystoupila z vlaku, tak mi bylo dobře. Ty energie byly silné,k megasilné, bylo to asi i tím, jak jsem zvýšila svoji vnímavost na ně. 

       A pak hurá domů. Meditace před ulehnutím byla čímsi vyjímečná. Vzala jsem si tabáček, abych se dostala co nejvíc do těla, což jsem vpodstatě ani nemusela, v těle jsem byla dobře usazena už od rána, nicméně meditační stav je pak velice příjemný. Tentokrát jsem se dostala opravdu hodně hluboko do sebe, takže po skončení meditace jsem zůstávala stále v sobě, mívám běžn ve zvyku si vzít noťas a pustit si na noc nějaké video, třeba Všechnopárty... teď nic. jen jsem zůstávala sama se sebou... intuitivně jsem sáhla po mém kristalu křištálu... přiložila jsem si ho na srdeční čakru a v tom to přišlo,.. pocit vydat zvuk,,, vznikl z toho jemný zpěv nejdříve hlásek, beze slov, pak přicházely slova. Hluboko z duše, děkovná slova, slova lásky k Bohu... vnímala jsem tu posvátnou chvíli zpěvu Bohu.. moje srdce bylo otevřeno a já cítila tryskající lásku....poté jsem si lehla, že půjdu spát... a vtom slyším jasný ženský hlas - slova jsem nerozuměla - pak nic a pak zase.... To že se mi otvírá jasnoslyšení jsem si ověřila až včera při rozmluvě na návštěvě na Slovenku.. 

       Dar jasnoslyšení přišel až po úplném otevření se Bohu, po odevdání se mu. po přijetí sama sebe s láskou... 

       A už asi jen ve zkratce, co se dělo v úterý a středu - odjeli jsme s Boženkou vlakem na Slovensko, s krásnou bytostí v kupé - mladý muž, otevřený, komunikující, s legrací nám cesta příjemně uběhla. Už při vjezdu na Slovensko jsem vnímala změnu energií, už se začalo odehrávat to, pro co jsme si jeli.. 

       Čekalo nás krásné léčení hudbou, čímž nás překvapila kamarádka naše hostitelka Dafnee. I když jsem celý den cítila velikou únavu těla, tak duše zde dostala potřebnou dávku léčení, a večer ještě společná meditace se záměrem přijetí našich darů. A pak hurá do postele, ráno ještě společné sdílení a šupem na vlak.. a zde jsem teď. Poslouchám svoji teď nejoblíbenější Rhapsody - power metal...ta mě nabíjí... v kupé mám 3 muže, já si tady píšu, předtím jsem kreslila květ života.... jsem ve své ženské energii, je mi dobře. A co dnes v Praze? No přece řeka  - Vltava - Braník - koupání, očista všech mých těl řekou... Bože děkuji, výsledek . jak se teď cítím? silná, jistá, v sobě, ženou, ve spojení s Bohem, se svým středem, naprosto s přijetím boží vůle. A za to jsem vděčná...