Náplavka, rybář, ryba a já

11.09.2019

Vyrážím z Herbivoru, kde jsem měla opravdu vynikající oběd. Jako vždy. Tam totiž veganské jídlo připravují s láskou, úplně je cítit ta krásná milující energie. A proto se tam ráda vracím, protože čím dál tím víc si vážím svého těla, sama sebe a proto mu chci dopřávat co nejvíc jídla, které je zdravé, ale také s láskou připravené. Když třeba srovnám Loving Hut, kde jsem byla asi dvakrát nebo třikrát, tak vždycky vyhraje Herbivor na Náplavce. No tak jsem se takhle krásně najedla z talíře plného zeleniny, cizrny, humusu, salátů, těstovin... a zavírám za sebou dveře a hned to teplíčko, sluníčko svítí a přede mnou Vltava, labutě... tak se vydám přes silnici a scházím nejkratší cestou po schodech dolů a hned uvidím jednu lavičku, kde je dostatek místa pro mě. Sedí tam jen jeden starší pán - rybář.

Tak se ptám, jestli si můžu přisednout a on že ano - tak jsem položila tašky- dnes jsem totiž byla na nákupech - a hned hledala v kabelce mobil, protože fotím vždycky, když jsem něčím okouzlená, když mě něco zaujme. A rybář hned - jdete krmit labutě? A já - neeee. A on že by se mu pak labutě pletly pod vlasec a tahaly by za něj... no a tak jsme seděli vedle sebe.

A pak jsem se začala ptát, zajímalo mě, jestli tam ryby jsou, jestli "berou" no a on že ano, že spíš menší - cejni a ještě cosi, to si už nepamatuju. No a rozpovídal se - nejdřív nadával na lidi a na lodě, a já převedle řeč na to,jak už rok bydlím v Praze a chodím tedy celý ten rok do Braníka se koupat. A jak je tam krásně. A on začal taky povídat - o svých vzpomínkách z Náplavky, jak tam byly klády dřeva, bagroval se říční písek.... Jak to bylo príma a taky vzpomínal na Berounku a mluvil i o paní, která bydlela u Berounky a celý život každý den plavala v Berounce, za každého počasí - a byla zdravá jako řepa a chodila hrát do hospody pro ostatní na piano.. no takové to bylo příjemné posezení..

Zjistila jsem, jak moc mě baví se setkávat s lidmi jen tak - v tramvaji, v metru, na zastávce, na lavičce, v kavárně, jen tak se na ně usměju a třeba něco řeknu, oni odpoví, taky se usmějou, občas se bavíme o kloboucích, to tedy začínají sami muži - ti mě chválí, ale i ženy, také chválí a třeba si uvědomí, že taky mají klobouk ale prý se to nehodí.. tak já jim říkám, a proč by ne???

No a abych se vrátila k rybáři - najednou se vlasec napne, prut se ohne a on říká, že to je kapr. Letos první. A tak pomaličku hned povolí, hned přitáhne, říká, že kapr je teď naštvanej, že a komu by se taky líbilo tahat se za háček v puse.. no dávám mu za pravdu. A po chvíli už je kapr u břehu a on ho podběrákem vyndává nahoru. Je pěkný, odhaduji tak na 3 kg. No a on říká - kdybyste jedla ryby, tak vám ho dám. No, já miluju smaženého kapra, tedy jednou v roce na Vánoce. Opravdu moc. Ale sama bych ho asi nedokázala stáhnout z kůže a tak všechno - kupuju si totiž už filety - tak mu to říkám a on bere kapra - mezitím přichází asi 3 okolojdoucí turisti a fotí si kapříka - a hází ho zpět do Vltavy. Stihla jsem aspoň pár fotek... On ten rybář loví jen tak - ryby vrací zpět do řeky.

Tak jsem se s vámi podělila o můj dnešní krásný zážitek, prosluněný sluníčkem, zážitek s rybářem a kaprem.

A uvědomila jsem si, jak je život krásný. Jak ho miluju. A jak je čím dál krásnější. - pro mě - když jsem jen tady a teď a dokážu si užívat ty nádherné chvilky, které bych dřív přešla bez povšimnutí, zavelená milionem myšlenek v hlavě.

Bože, děkuji ti.