Nové zážitky - děti, koně, příroda...

29.07.2019

        Dnešní den začal opravdu suprově. Vydala jsem se vlakem z Prahy do Chlumce nad Cidlinou, přímo tedy do Bílých Vchynic, kde bych s dětmi strávila týden na jejich jezdeckém táboře jako pomocnice - holka pro všechno (teda kromě vaření...) 

Jela jsem rychlíkem, už ale od začátku to bylo velice zajímavé pozorovat, co se děje. Nejdřív mi IDOS (internetový systém českých drah) hlásil, že rychlík jede na čas. Ale u tabule najednou hlásí zpoždění 20 min.. no tak dobře... čekám.. Koupila jsem si jízdenku i s místenkou do vozu č. 372. A zajímavosti pokračují... nastoupím do vlaku, vůz za č. 373, tedy druhý vůz za lokomotivou s tím, že jde podle čísla o můj vůz. ale je to č. 364. Zajímavé. kupéčko prázdné, sedám si tam a přisedá žena, která taktéž hledala vůz 372. Ta mi říká, že prošla celý vlak ale tento vůz tady není... tak jo. jedeme, sedíme, nikdo nás naštěstí nevyhazuje, jsme v kupé celkem 4 ženy. a probíhá kolem chlapík a prodává kávu. jedna žena vybíhá, že si chce kávu koupit. Tak jo, vrací se, ona objednává a po otázce na cenu za kávu nás odpověď 10 Kč šokovala. rozesmálo nás to... opravdu cena lidová, káva dobrá. Tak jsem si dala taky. No a co dál? při nasazování deklíku jsem se kávou polila... myšlenka mi proběhla, at si dávám pozor, a stalo se. A jedeme dál, povídáme si a před mojí konečnou zastávkou přichází průvodčí a ptá se, jestli někdo vystupuje v Chlumci, tak se hlásím (fakt - jak ve škole :-) ) a on že si mám popojít do přední části vozu, protože rychlík je moc dlouhý a je pravděpodobné, že k našim dveřím nevystačí nástupiště a budu vystupovat někam do pole... tak to už jsem se s ženama fakt smály - už ta otázka nás pobavila, evokovala totiž odpověď, že rychlík zastaví když budou vystupovat aspoń 3 osoby, jinak jen zpomaluje :-)..... a já si řekla, že podpatky nemám, ani dlouhou úzkou sukni ne, tak že nebude problém vyskočit z metrové výšky - kdyžtak spacák hodím před sebe a spadnu do měkkého... no a ono to vyšlo a já si pěkně vystoupila na peron.

        Pak už hladký příjezd na ranč, s dětmi i s maminkou jednoho chlapce jsme se hned zkamarádili, po obědě jsem vyrazili na písák si zaplavat, pak jsme společně vyplenili blízké pole mrkve, pak hurá na novou jízdárnu, rozkopat hroudy a vybrat kamení, pak na výbornou žemlovku, pak už jen takové šomtání po ranči, a sledování blesků na obloze - první noc v bývalé stáji, očekávání blýskání a hromování, deště, prvních krásných snů, co se prý vyplní.. usínání s nejmladší Rozárkou ve vedlejší posteli, která smutní po mamince, což zachraňuje můj mobil, wifi, youtube.... 

       Děkuji Bože za všechno, všecičko, co jsi mi dal tento den. za jídlo, za slunce, vítr, všechny lidičky, které dnes jakkoli vstoupili do mého života, za koupání, mrkev i kameny, za bolavá záda ze sbírání, bolavé ruce z hrabání, za super měkkou postýlku a můj vlastní spacák, i  počítač, kde píšu tento článek. A samozřejmě za Irču, za kterou jsem vlastně přijela.