Pět silných dní okolo úplňku

16.10.2019

Je úterý navečer a já jsem konečně nějak schopná popsat události uplynulého týdne. Samozřejmě ne události zvenku, ale události uvnitř mě. Co se mi událo. Bylo toho mnoho, šlo to ráz naráz. V neděli večer jsem absolutně nemohla usnout, jak se mnou energie cvičily.

Tak popořádku. Byla středa minulý týden a já dorazila na domluvenou masáž k Honzovi. Šlo o tantrickou masáž, a já, jako vždy u každé mé aktivity, měla záměr. A s tím záměrem jsem do masáže šla. Měli jsme s Honzou vše domluvené, a vše plynulo nádherně a dlouho. A tato opravdu dlouhá masáž mi rozvířila vše v těle a nastartovala další posun uvnitř. Energetický. Vše už bylo připraveno, už jsem i častěji docházela k Irišce do Kamenného vesmíru na rapé, na ceremonie a tam bylo vidět jak se vše u mě posunuje. Vše naznačovalo změnu - změnu uvnitř mě. Čekalo mě pouštění posledních očekávání... Po masáži jsem jen odpočívala a hned druhý den, kdy moje tělo bylo velice probuzené po stránce doteku, každá moje buňka masáží ožila a jakoby dvojnásobně vnímala vše okolo mě, i na mě... a s tímto stavem jsem ve čtvrtek dorazila na svoji první terapii aquahealingem do Kamenice - přesněji řečeno jsem zažila polovinu terapie Watsu a polovinu terapie Vodní tanec - hlavní rozdíl je v tom, že watsu je nad vodou, jde o uvolňování, protahování i masáž a vodní tanec se "tančí" pod vodou. Jak moje tělo bylo krásně připravené a vnímavé, tak i pohyb ve vodě jsem prožívala naprosto úžasně. Je pravda, že na začátku jsem cítila vnitřní napnutí, takové to svalové, víte, jak člověk zatíná nevědomky hlavně trapézové svaly a šíjové svaly. A nejen ty. Cítila jsem, jak se uvnitř sebe držím, zuby nehty držím něčeho, něčeho, čeho se nechci pustit, něčeho navyklého, nějaké jistoty.... Ale postupně jsem se krásně uvolnila a naprosto blaženě si užila už vodní tanec - ty rychlé pohyby, které Darja prováděla mým tělem v teplé vodě. Nádhera. A moje energie opět tvořily něco dál, něco, čehož výsledek si užívám až dnes.

Tak, ale teď jsem u pátečního dne. Byl docela naplněný, samozřejmě včetně plavání ve Vltavě, ale tam teď chodím opravdu téměř každý den, tak mě Vltava stále přitahuje. No jo láska....

A v pátek odpoledne jsem vyrazila vlakem do Dobřichovic za ženou, kterou jsem zatím znala jen z FB - Hankou. Ta u sebe doma udělala úžasnou akci pro ženy. Netušila jsem dopředu jak velkou, pro kolik žen, ale zaujala mě tak akce jako taková - že je jen pro ženy, že součástí bude sauna a že Hanka povede aktivity pro nás ženy podle Sarity. O Saritě jsem už párkrát slyšela a tak mě to zajímalo. No a tak jsem se tam vydala. Nejdřív mě přivítalo opravdu krásné prostředí Dobřichovic. Nádhera, prostě jsem snad hezčí místo neviděla. Zajeďte se tam podívat - krásná příroda, vilky, zahrady..... ticho a klid... A už po cestě k Hance jsem cítila tlak v krční čakře, prostě v krku. Jo, řekla jsem si, to bude téma na dnešek....No a akce byla opravdu skvělá, nakonec jsme tam byly celkem čtyři ženy i s Hankou. A byla to síla. Energie jsem cítila už při cestě k ní domů, a na místě to pěkně frčelo. Kundalini meditace byla úžasná, poprvé jsem zažila tuto meditaci ve stylu Sarity. A právě při ní mi vypluly v těle ven - právě skrze pátou čakru - silné pocity vzteku... zde podle mě došlo k situaci, která nebyla dořešena a to v sobě prožívám, jak ji řešit do budoucna. Když jede hudba, je časově ohraničený prostor pro každou čakru a kdy v nějakém úseku se objeví emoce, která potřebuje ven, potřebuje prožít, potřebuje se ukázat celá celičká, protože byla dlouho potlačenáj... ale najednou konec této části a nastupuje další čakra... no přiznám se, já v okamžiku kdy jsem už klečela na kolenou a měla ruce připravené udeřit do země jak se ze mě ten hněv a vztek dral ven - no a najednou ticho a já měla přejít k třetímu oku... tedy dýchala jsem, prodýchala jsem to, co jsem cítila a za chvíli jsem byla schopná přejít dál... ale neměla jsem pocit ukončení... vybití.... A to je asi důvod, určitá striktnost, o které jsem už slyšela, že je Sarita známá - ta mě prostě naprosto neoslovuje. Já osobně dávám přednost okamžiku, celkovému prožití emocí a pocitů právě v tu chvíli a nemám potřebu to omezovat časem.... Tak tolik asi k mediataci. Dále následovalo povídání a uctění ženského těla. S masáží svého těla.. Velice silné věci... téma smrti, přijetí, odchodů tam nahoru - prostě domů, kde všichni máme svůj skutečný domov... wow...

Přijela jsem domů až před půlnocí a hned druhý den jsem vstávala o půl šesté, abych se vydala do Sadské na tenisové turnaj ve čtyřhrách.

Takový turnaj neprofíků :-), takže i mě... no co k němu napsat. Po dlouhé době jsem se ocitla mezi cca 25 "normálními" lidmi, kteří nemají o nějaké duchovní cestě ani páru, hrají tenis, pijou pivo atd., dělají vtípky. A většina mužů.

Takže co to se mnou dělalo.... Mnoho. Totiž dělo se to, že ze mě vyplouvaly staré vzorce z dětství, vyprovokované soutěží, chlapským pojetím hry o vítězství. Ač jsem se snažila vnitřně udržet se v uvolnění a v radosti ze hry, dařilo se mi to první dva zápasy jakžtakž, ale pak jsem byla vnitřně totálně rozsekaná pocitem nedokonalosti, pocitem, že to zkazím, strachem, že to mému tenisovému spoluhráči budu kazit. Ano, celé dětství jsem si to odžívala. S mým taťkem....jak jsem se nepřijímala, tak jsem byla v zápasech příšerně nervozní. Vždy dřív, když jsem hrála závodně. A teď v sobotu se mi to vrátilo. Ano bylo před úplňkem, vše se čistí a vyplavuje. A toto bylo tak silný. Až v posledním zápase, až poslední gemy zápasu se mi podařilo se asi tak z padesáti procent se uvolnit a hrát pro radost. Byla jsem na sebe naštvaná, uvnitř jsem bulela, protože jsem se cítila ooět tak neschopná. Teď už ne neschopná tenistka, ale neschopná žena, kterou to tak ovládlo.. fakt mě to štvalo. To jestli jsme vyhráli nebo prohráli, to pro mě vůbec nebylo důležité. I když ano, v určitých fázích zápasů ano, ozvývalo se ve mně ego, ano, uvnitř ve mě to chtělo vyhrát. Ano, vracely se mně představy, že vítězíme turnaj - ano a myslím, že to byl ten moment, kdy se to otočilo a my začali prohrávat. Ano, posuzovala jsem to v tu chvíli jako moji neschopnost zvládnout situaci. A prožívala velice nepříjemné pocity.

A byla neděle ráno a já se probudila totálně fyzicky unavená, ale co bylo blbější, totálně v hrozné náladě, jen jsem bulela, ani nevím proč. Koukala jsem na jakýsi film a bylo mně smutno. No a měla jsem za asi 3 hodiny zahájit seminář společně s Merlinem na téma sebepřijetí. Tak jsem si říkala, ty vogo, no to snad ani nemůžu dnes ten seminář vést. Byla jsem úplně v pr... myslela jsem že ani nevstanu z postele... ty jo. Téma uvnitř mě bylo - milovat - kdo mě může vůbec milovat? Kdo může milovat zrovna MĚ???? Tyyyy jo... jsem se zase tak nějak litovala a proklikávala se youtubem a najednou jsem tak nějak "omylem" zaklikla film Butterfly circus. No a to byla otočka. Protože po první díle jsem si hned pustila druhý a to mě tak nakoplo, že jsem zavřela noťas, vyskočila, dala si sprchu, umyla ubrečenej obličej a mohla vyrazit. A venku už bylo sluníčko, krásně a potkala jsem se s holkama, které za mnou na seminář jely. A už mě najendou bylo dobře. Celý seminář s Merlinem jsme vedli v naprostém souladu, uvolnění, ani jsem nechápala, co jsem zase už vnímala... jak jsem se dokázala propojit s holkama i s ženstvím jako takovým. Víte, díky seminářům s Merlinem objevuji v sobě tolik mých schopností, co dokážu... Nikdy by mně nenapadlo, jak se dokážu nacítit do lidí, a vlastně do čeholi. Ženy, vás asi bude zajímat, jak jsem prožila za ženství jako takové úžasnou Merlinovu imaginaci - vnímala jsem tu rozkoš, ten pocit z krásného těla, tu radost z potopení se do hlubin vlastní duše, ten klid, a následně i radost a propojení s delfíny, mořem, potoky a řekami, následně deštěm a celou Zemí..... My ženy už to tady máme, už to běží, a každá se k tomuto přibližujeme obrovskými kroky, opravdu rychle. Byla to prostě nádhera.

A už tady bylo pondělí.

Byla jsem dost unavená a hned další den jsem zašla k Irišce na rapé, krásná ceremonie s Iriškou, opět na změnu v sobě, pouštění vzorců a přesvědčení, jde to pořád dál. Ritál byl silnej..a hned po něm jsme šli s Boženou plavat do Vltavy. Bylo nádherně, sluníčko a společně jsme se tak nasmáli... víte, ono se to ve mně vše, co jsem prožívala za 4 uplynulé dny, krásně uvolnilo a přešlo do radosti. Ale takové, no už dlouho jsem se takhle neřehtala, nebyla jsem už dlouho takhle uvolněná... Najednou jsem si dokázala i obyčejnou procházku po mostě přes Vltavu užít ale úplně jinak. Juuuuuuu... 

A tak už jsu u dnešního dne, tedy úterý. Dnes prožívám něco, co jsem ještě neprožívala. Totální svobodu. Víte myslím tim že vnitřně nic a nikoho nepotřebuju. Jsem štastná tak jak jsem. A nejvíc jsem si to uvědomila v sauna. Vůbec jsem neměla v plánu jít do sauny, ale jak jsem projížděla tramvají okolo Spotu směrem na Braník - šla jsem do Vltavy - tak jsem ucítila velikou potřebu se prohřát. A tak jsem se vrátila a šla do sauny. No asi obratový okamžik se týkal mužů. Více se chci o tomto mém tématu - čili sexu - rozepsat jindy a jinde. Te'd jen tolik, že ač jsem v sauně plné mužů, nemám pocit, že bych je potřebovala. To je pro mě velký posun..... no je tedy pravda, že jsem si na lehátku v odpočívárně užila dlouhatánský nádherný celotělový orgasmus, který ale neměl nic společného s konkrétním mužem... a to bylo super. Říkám, toto je moje téma na další dlouhý článek.

A jsem v klidu, nádherné pocity štěstí, radosti, lehkosti. Ano přišel další level. Mnoho přesvědčení a očekávání jsem pustila, odevzdala. Zase jsem volnější. Můj život je opět jiný. Je jiný vlastně každý den, pokaždé se něčo uděje... je proto krásný. Ale o tom už zase jindy. Mějte krásný den....