Předúplněk - bude to zítra horší??!!

15.07.2019

     Zítra tady máme úplněk. Nevím jak vy, ale já už se 14 dní plácám v něčem. Pořád se mi objevují staré věci, pořád se peru s emocemi. Teď, tady, v Bulharsku, v době před úplnkem je to až tragické. Je pravda, že mezi hodinami, kdy je mi špatně, mám strachy, nedokážu nic vidět optimisticky, připadám si sama atd. Nastávají chvilky, kdy se cítím jako dřív Ale jsou to fakt slabé a krátké chvilky. Teď zrovna je taková chvilka, ale není to úplně pohoda, doznívá předchvilková depka - je to v prdeli, nic nezvládnu, jsem na tom hůř než dřív, proč to všechno dělám, má to smysl... takové a podobné otázky mi chodí hlavou. Občas mi tečou slzy, slzy sebelítosti... já chudák,jsem úplně sama... ble ble ble.. ano, jsem sama. Jako vždy, jako celý svůj život. Vím, že jsem hozena do života, jako děcko do vody aby se naučilo plavat. Vím že vesmír mi to dává pěkně sežrat, protože ví, že na to mám, že mám i tu velkou sílu, odvahu, vytrvalost. Ano, vím, že on to ví, ale já to teď zrovna moc nevnímám. Lituju se. Jsem sama. Proč jsem sakra odjela až do Bulharska, kde není nikdo s kým si můžu promluvit? Ne že bych v Praze pořád někoho měla u sebe. To je pravda. Ale i tak. Teď, tak daleko od domova, si připadám vážně úplně sama. I bez muže. Kterého miluju. Ale teď zrovna si říkám, že to byl asi jen nějaký úlet, takové chvilkové poblouznění. Nevím, čím je to všechno způsobeno, ale neviděli jsme se už přes týden, nerozešli jsme se zrovna v dobrém, emoce lítaly... zpracovala jsem si od té doby tolik věcí... a on moc nereaguje. Myslím, že mě má dost. Chápu ho. No, zvykám si, vlastně loni touto dobou, taky tady v Bulharsku, jsem zažívala podobnou situaci, takové ukončování vztahu, taky to bolelo, i když tentkrát byl partner se mnou.. Teď není, ale to je jedno. Nevím, co bude, nevím jestli je to chvilkové, nevím, jestli to tak vidím jenom já svým depresivním momentálním vnímáním. Nevím. Snažím se neuzavírat, neukončovat vztah... snažím se to nechat být... myšlenky mi do toho lezou. Pořád mi říkají: nemá to cenu, nikdo tě nemůže mít rád. Nikdo s tebou nemůže vydržet. Jsi strašná, děsná, ubrečená, vzteklá, vzdorovitá, prostě ženská na hovno. Ano toto všecko teď cítím. A nemůžu za to. moc bych si přála, abych se probudila a už se takto necítila. Nevím, jeslti když to napíšu tak jestli to pomůže. Zatím vždycky když jsem něco napsala, pomohlo mi to. Teď je mi fakt hrozně, už dlouho jsem se takto necítila. v článku jsem si četla, že nemám v tomto stavu reagovat a nic řešit. Mám vše nechat být. Ale ono to moc nejde. Když jsem na tom takto. Hned všechno vzdávám a hlavně se vidím jako totálně špatnej člověk. kéž se vyspíím a bude mně líp....