Tomu říkám rychlost

28.09.2019

Je opravdu krásné sobotní ráno, sedím si v posteli, za oknem sluníčko, modrá obloha, pár mráčků je tam taky. A říkám si, že je načase sepsat, co se událo včera. Ono jde o tu rychlost, která ještě nabírá obrátky - myslím rychlost všeho, všech změn, zkoušek, odměn - prostě všeho v mém životě. A včera to bylo asi nejrychlejší :-).

V minulém článku jsem psala o mém  pocitu odmítnutí, který žiji celý život a asi dva dny nazpět jsem si uvědomila, jak ovlivňuje moje vztahy s muži. A jak mi to vlastně neexistující partner či můj nejmladší syn ukazují. No a máme pokračování.

Po napsání včerejšího článku jsem se rozjela za Iriškou do Kamenného vesmíru. Cítila jsem se hodně rozbitá, všechno to se mnou mlelo, nedokázala jsem se zklidnit. A proto jsem čekala na setkání s Iriškou a že mi udělá ceremonii s rape. A přesně to se stalo. Ona je Iriška výborná, pomůže, když člověk potřebuji a já jsem jí za to vděčná. Takže jsme si popovídaly a pak se usadily k ceremonii a připravily se na ni. Iriška se rozhodla dát mi silnější rape Tsunu. Neodporovala jsem, protože jsem cítila, že to potřebuji. Udělala mi krásnou ceremonii, se vším všudy a já díky rapé se zase ocitla ve svém těle. A ještě jsem zapomněla napsat, že záměr léčení byl Uvidět svoji sebehodnotu - protože pocit odmítnutí je právě opak, tedy nevidění vlastní sebehodnoty. Prožila jsem si krásnou půlhodinku meditace, léčení, uzemňování a ukotvování, přišlo za mnou několik bytostí, ty chodí tedy stále, nicméně mně hodně pomohli i oni.

Po ceremonii jsem odešla a vydala se na cestu. Kam? Domluvily jsme se s kamarádkou Petrou, že si vyměníme masáž. Včera měla být nařadě jedna z nás, v sobotu druhá. Měly jsme domluvený užasný léčivý prostor s mým kamarádem. Tak jsme se spolu potkaly, domluvily se, že první budu masírovaná já. cítily jsme to obě. Já potřebovala dokončit a upevnit skrze mé tělo záměr své sebehodnoty. Přijely jsme spolu na místo, kamarád nás vzal do těch prostor. A pozor zde začíná pointa příběhu o rychlosti....

na cestě jsme se potkali s jeho ženou, která o nás očividně nevěděla. No, i přesto proběhly přípravy, ukázání místa, zapnutí teplometu, hudby atd. a byly jsme s kamarádkou sami. Raději jsme si řekly, že se zamkneme. No a já si lehla a ona mě masírovala. A teď se to stalo. Uslyšely jsme pokusy o otevření do místnosti a hlas ženy kamaráda, že chce dovnitř, že se chce podívat na masáž. No, v tu chvíli byly všechny vytvořené energie při masáži tytam, Petra jako masérka mluvila skrze dveře s paní, že není dobře, aby teď chodila dovnitř, ať počká, že to není prostě vhodné. Paní začala něco říkat o svém majetku... a odešla. Musely jsme to obě opravdu rozdýchat a masáž jsme dokončily. No a sotva přišla dohodnutá doba, kdy měl za náma kamarád přijít, přišel, i se ženou, která se do nás pustila ať okamžitě opustíme její pozemek, mluvila více věcí, já si osobně pamatuji větu, že moc dobře ví, co jsme tam dělali, že nechce mít z domu vykřičený dům... nooooo, bylo to hustý. takže jsme s Peťou pobraly našich pár věcí, už jsme na toto byly tak nějak připravené, a odešly jsme. Paní mi dvakrát sdělila, že jsem ji zklamala. my už jsme se totiž jednou u kávy potkaly.

Tak a jsme u mých pocitů. Sebehodnota - opravdu rychle přišla lekce sebehodnoty. Myslím, že pro nás obě. musím za sebe říci, že v této obviňující situaci, která mi hodně připomněla jednoho mého rodinného příšlušníka, bych dříve reagovala tím že bych se hájila. Teď jsem to neudělala. Necítila jsem ani ale urážku, že by mi ta paní nějak ublížila. Jen jsem cítila, že musíme odejít. Odešly jsme a já si dala celý večer a noc na to, abych v sobě pohledala všechny pocity z té události. Proto píšu až teď. Myšlenky mi probíhaly, ale spíše jsem znovu viděla kamarádovu ženu, jak se na nás dívá, jak mluví, co nám říká.Až než jsem včera usla, jsem cítila klid. A stabilitu. Moje sebehodnota nabývá pevnosti - asi tedy... No a dnes ráno,při pravidelném ranním cvičení jsem se rozbrečela. Ale nebylo to při myšlence na včerejšek. Ale opět se mi to vracelo. Ty slzy přišly jen tak, asi vyprovokované včerejškem, nicméně jsem cítila jen pocity smutku, že nemůžu dát nikomu svou lásku - myslím muži. Vybrečela jsem se asi za minutu a bylo mi zase dobře. A teď se chystám za kamarádkou abych ji namasírovala a vrátila jí včerejší úžasnou masáž. Která byla i zkouškou... a kdoví čím ještě. Takže končím, jdu se oblékat a vyrážím na Čerňák..... jupíííí