Rozloučení - s úsměvem na tváři

24.06.2019

Včera jsme byla v Blansku, abych odplavala - jako lektorka - několik lekcí plavání dětí, a rodičů s dětmi - malých prcků. Lektorku plavání dělám už jedenáctým rokem, ve svém klubu, jmenuje se klub Matýsek. Je to moje srdceční záležitost, plaváním jsem měla za cíl, aby si jak děti, tak rodiče užili společné chvíle s dětmi v bazéně. Já sama začala plavat se svým nejstarším synem asi v jeho jednom roce, tedy před 24 roky :-). Bylo to úžasné. Stejné pocity jsem zažívala s prostředním synem, tedy cca před 14 lety. To už mě oslovila myšlenka vést lekce. Začala jsem v plaveckém klubu Filia v Brně jako lektorka do roka jsem založila svůj klub v Blansku.

Myslím, že naprostá většina maminek, tatínků i dětí byli pod mým vedením spokojeni. Milovala jsem to. Lekce jsem vedla akční, aby se nikdo nenudil, ale každý, aby měl možnost se přizpůsobit svým potřebám.

Procházím obrovskými změnami sama v sobě, změny se samozřejmě projevují i navenek v mém životě - rozvod, stěhování, moje aktivity, psaní, kreslení... a přichází další změna.

Ano, před asi měsícem mi přišla informace, že musím ukončit své aktivitě v klubu. Musím dál. Vždy, když je konec nějaké životní fáze, cítím to. A přijde mi tato informace. Shora. A tady to bylo jasné... už mi vedení klubu nečiní radost. Už v této práci vidím spíš přítěž pro můj život. Tak jsem se rozhodla z klubu odejít, aby ostatní lektorky, které se mnou v klubu jsou, mohly dál pokračovat, svým vlastním tempem, svou vlastní cestou. Beze mě.

A včera jsem vedla jednu z posledních lekcí plavání rodičů s dětmi. Nádherně jsem si to užila. Rodiče i děti spokojení.... V lekci mě přichází nepřetržitá paleta nápadů, co s dětmi dělat... mám vždycky pocit, že lekce je krátká, že nestihnu vše, co bych chtěla... byla jsem pochválena, opět, vím, že rodiče vnímají moje napojení na děti.

A pak dvě skupiny dětí bez rodičů. Malý velcí plavci... Krásné. Každé dítě jiné, skupina 6 dětí a žádné není stejné. Nádhera.... A poslední skupinka - děti, kteří jsou už velcí, podle věku by už klidně mohli být ve velkém bazénu, ale oni milují tu teplou vodu, kde si mohou náležitě všechno užít... a to je plavání - kotouly, lovení, plavecké styly, stojky, skoky..... hry odvážné pod vodou i nad vodou....Ano, užívám si to vždy s dětma... A už jen příští neděli...

Loučím se s touto etapou mého života. Děkuji za ni. Děkuji sobě, že jsem si to dovolila, že jsem byla schopná vytvořit klub, který má velice dobrou pověst protože má prostě dobré lektorky, s dobrým přístupem k lidem.

Loučím se s úsměvem na rtech. Proč? Protože jsem šťastná, protože miluji - všechny, se kterými jsem se v plavání kdy vůbec setkala.. Miluju holky - lektorky, se kterými jsme za ty roky vytvořily skvělý tým. Tým založený na důvěře. Miluju děti, rodiče, vodu, bazény.... A je mi krásně. Jakmile totiž 30. 6. Zavřu za sebou tyto dveře, otevřou se nové. A tam já teď patřím. Ještě nevím, jaké to budou, jsem zvědavá. Já, Awen, Monika, Pipi - žasnu každý okamžik, každou hodinu, každým den, co vidím, co zažívám..... Těším se na vše, co přijde. Nevím ani trošku, co to bude. Jediné co tuším, kam už jsem tak trochu vedena, je vydání knihy, možná dvou, po prázdninách. Pracuji na nich. Musím psát. Vypsat vše, co žiju. Protože prostě to dělat mám. A vy to přečtete. I ty to přečteš. A třeba pak uvidíš něco, co jsi dosud neviděl - nebo neviděla.... Krásné dny.