Samota - smutek i krása

20.08.2019

      Všechno se točí, celý svět okolo mě se točí... vidím sama sebe jako bod. Ten bod jsem já.  Okolo je mnoho úrovní. A jedna z těch úrovní, která se právě přiblížila, je samota. Bydlím sama. Můj syn, který se mnou žije, je u tatínka na prázdninách. A já jsem ve svém pokoji sama. Před dvěma dny mi přišlo smutno, hodně smutno, smutno u srdíčka. Můj bývalý přítel - ano, chtěla jsem se s ním potkat, protože s ním mi bylo dobře. Tedy je mi dobře, protože vše je tady a teď. Ale vím, že to moji sutiaci neřeší. něco se musí změnit. Můj pohled na situaci. Proč? Proč se teď cítím sama? Ano, uvědomuji si, že poprvé, opravdu poprvé ve svém životě žiju sama. Bez dětí - s těmi jsem strávila 25 let - postupně s jedním, dvěma nebo třemi syny, pak zase se dvěma, te'd poslední dva roky jen s jedním, tím nejmladším. A také jsem měla bud manžela, přítele, občas jsem tedy byla bez muže, ale děti mě to vyhnahradili. A teď jsem čtrnáct dní úplně sama. A nějak to na mě doléhá. jenže to není všechno, co prožívám poprvé. 

      Je to i můj fyzický stav. Nový fyzický stav. Ten se mi od minulého týdne proměnuje. Jde o moje ženské měsíční cykly. Začaly končit. Poznala jsem u sebe jen na těle v podobě teplotních výkyvů. A asi po třech dnech jsem to prostě pochopila. Jsem v přechodu. A to se mi spojilo samozřejmě přes moji maminku a i přes kolektivní vědomí s koncem. Ano s koncem. Koncem "života". Tak mi to bylo vždy prezentováno. Samozřejmě vím, že to není konec. Ale žena, která to má nasáté za celý život, té se vše nezmění ihned, zvlášť, když v tom lítají i hormony....ano, vidím, že začnám plakat z toho smutnění... vážně se cítím sama, uplně sama.. a je to tak nepříjemný pocit. - včera mi kamarád povídal, jak žije se svým kocourem - a mně napadlo, že si pořídím kočku - úplně jsem zatoužila po tom teplém kožíšku, po tlapkách , po tom, jak si na mě lehne, jak mi mnouká do ucha, jak mně šlape po hrudníku, po stehnech, po zádech.... Po jeho jazýčku, kterým líže drsně moji hladkou ruku. taková touha se mi ozvala -po kočce. Ale v pronajatém bytě ji mít nemůžu. Tak holt musím vymyslet jiný způsob, jak být šťastná sama.

      Do toho se mi přidávají staré pocity viny, pocity, které zpracovávám, už jsem jich mnoho vyčistila, ale zase se objevily. Jsou ted na řadě.

      Jsem již čtvrtý den na kurzu angličtiny. A zde meditujeme, dvakrát denně. Dnes jsem se dostala do úžasného stavu a přišlo mi tam právě odpouštění sama sobě. Tak jsem si odpouštěla. A ulevilo se mi. A pak jsem zjistila, že žena se mnou na kurzu pracuje ve škole, soukromé škole, kde se učí tak, jak se to líbí i mě. Prostě jinak, než ve státním školství, povídaly jsme si po cestě z kurzu v autobuse. Nejdřív anglicky, pak když už anglická slovíčka nestaila, tak česky. A zjistily jsme, že máme k sobě hodně blízko. Taková krásná setkání mám. S dalším kolegou jsme si zase včera na cestě z kurzu stejným busem povídali o květu života, o Bohu, o tom, jak to máme s lidmi, kteří nás nechápou, jak jim nemůžeme všechno říkat,protože to prostě nepochopí. Vážně málokdo pochopí, že člověk zaplatí za kurz angličtiny takové peníze... kdo nejde za svým srdcem, kdo jen kalkuluje, počítá výhody a nevýhody, závidí druhým, tomu je lepší nic nepovídat.

      Toto je asi po 10 hodinách, co jsem psala první část tohoto článku. A prošlo toho mnoho od té doby. Takže co se stalo? Ano, smutná jsem byla, v kurzu jsem mně několikrát vytekly i slzy, musela jsem je nenápadně utírat,jak mi bylo smutno, kurz byl jinak opět perfektní, nádherný... a pak jak jsem jela domů jsem dostala impuls promluvit s mým bývalým partnerem - ten mi napsal, že je mu špatně, že nemůže mluvit, tak jsem si říkala, že zavolám druhému bývalímu muži - ten mi pro změnu telefon nebral. Já potřebovala promluvit s mužem. No, chtěla jsem se jen vypovídat, tak jsem se trošku vypovídala s kamarádkou. Bylo to nakonec moc příjemné povídání, jako vždy. A jak mi je?

      Výborně. Předcházelo tomu ještě nákup nové krásné peněženky, kytičky a pouzdra na moje super pastelky. Takže trojnásobná radost. Jsem nadšená, jdu si zase malovat, zase jsem to já.

      Ano, stačí opravdu málo, pocity vylézají, emoce proudí, slzy očistí smutky, nové setkávání, energie se rozproudí a najednou je mi zas dobře.

      Jsem doma, sama, ležím v posteli, poslouchám písníčky, píšu tento článek, občas mrknu na moje krásné světýlko, na moji novou kytičku, občas se zaposlouchám do deště venku - okno mám dokořán, protože jak je mi teď horko, tak potřebuju hodně čerstvý vzduch...

      Jo a k tomu přechodu - jupííííí - můžu se už pořád pořád pořád MILOVAT MILOVAT MILOVAT