Slunovrat - zázraky se dějí

23.06.2019

Je neděle 23. června 2019, a něco uvnitř mě nutí, abych napsala zážitky svých posledních několika dní.

Tak pěkně popořádku. Bylo pondělí minulý týden a já netušila, co budu dělat na Slunovrat.. Bylo mnoho krásných akcí a já nevěděla. V úterý mě začala táhnout aktivace mezigalaktického portálu, kam jsem už cítila, že v pátek odpoledne pojedu.  Ale bylo to dost daleko od Prahy, a i když jsem se pokusila domluvit si cestu s někým, nedopadlo to. A nikam jsem nejela, a v pátek ráno jsem už ani necítila, že bych tam měla jet. Naopak jsem velice silně cítila, že mám být se svým mužem. A teď trošku podrobněji popíšu pátek až neděli. Vlastně ještě zde byl jeden velice důležitý moment - úterní masáž a harmonizace pěti elementů, kterou mi udělal úžasný Antonín Valenta. Už tam se mi začalo totiž měnit vnímání všeho okolo mě. A ve středu poté se naprosto vše změnilo. No a co se vlastně změnilo? Dostanu se k tomu později... pocitově jsem cítila neskutečně silné vnitřní propojení se svým mužem... Takový silný cit, pocit, vnímání toho druhého - to se opravdu již nedá slovy popsat... A já myslela, že se stalo "jen" toto. Ale nestalo. Bylo toho víc. To jsem se ale dozvěděla asi před půl hodinou...

Takže pátek ráno. Probudila jsem se u svého muže, a hned první myšlenka, která mi přišla, byla - ráda bych se vydala s tebou někam po Praze na procházku... kam? A on - vydrž, něco vymyslím. No a za chvíli přišel se třemi návrhy. A já okamžitě vybrala první - vycházku na Děvín - kopec, hradiště nad Smíchovem... A vyrazili jsme. Autem, zaparkovali pěkně na kopci, a pak už jsme se vydali směrem do přírody. Nikdy jsem na tom místě nebyla, vzuch byl takový krásný, čerstvý, po dešti... A najednou jsem došli do lesa, prošli jsme jím a byli jsme na kopci, - nádhera, všude louky, seno, stromy, ptáci, motýli, květiny. - otevřel se před námi nádherný výhled na Smíchovské nádraží, Podolí, Pankrác.. a asi i další místa, ale ty ještě neznám... Nikde nikdo, jen my dva... Tak jsme si to vše užívali, leželi v trávě, koukali, atd... pomalu jsme prošli loukou a došli na hradiště.. Tam byly jen dva kameny, které to místo vlastně tvořily. A neskutečně silná energie. A i když muž již odcházel, já se posadila a byla jsem jednoznačně vedená k meditaici. Aktivace merkaby - vím, že merkabu, tedy světelné tělo, mám aktivní, ale touto meditací se dstávám a aktivně prožívám prožitek roztočených čtyřstěnů - a zažívám vždy neskutečné chvíle, propojení s vesmírem, vibrace... tak jsem si merkabu roztočila - zažila něco úžasného... když jsem otevřela oči, muž nikde... tak jsem se pomalu vydala směrem, kde jsme ho viděla naposledy. A on si leží uprostřed pole na seně - a medituje. Víte, nikdy jsem toto nezažila, a tento stav byl pro mě nádherný, já medituji, on to vezme jako normální záležitost a sám si jde také meditovat... no a šli jsme pak společně dál a pak odjeli domů.

No, přijeli jsme domů a padl návrh jet na chatu - při cestě mně vyskočiliy emoce - málem jsem vyletěla tzv. z kůže - naprosto neschopná s mužem mluvit, nemohla jsem s ním vůbec komunikovat, nějaký vztek či co.. nevím,... no dorazili jsme na chatu a já věděla, přesně v čas Slunovratu -  že musím někam ven - už jsem věděla, že nedaleko jsou nějaké historické pozůstatky tvrze a něčeho podobného - tak že půjdu tam a navrhla opět, že tam chci. On že proč tak večer, ale šel se mnou (mezi námi, obdivuji, že šel, když jsem mu před 10 min nechtěla ani dát pusu :-) ) no šel... tak jsme vyrazili, emoce byly pryč a my šli krásnou přírodou. - hlavně lesem, a došli na místo tvrze. Bylo tam jen kamení, ale jak jsem z výšky uviděla jeden kámen, porostlý mechem, takový pěkný, plochý, hned jsem věděla, že tam chci být sama, a meditovat. Muž zůstal kousek výš - a já se uvelebila na tom kameni. To, co přišlo, bylo naprosto úžasné, Tentokrát to nebyla merkaba, která mi poslední dobou stále chodila, ale jen co jsem zavřela oči a propojila se s duchovní bytostí toho místa, to přišlo - objevil se drak - zlatý drak, srdcem jsme se propojili, ohnivý proud energie mnou procházel, já jsem opět celá vibrovala... požádala jsem ho, ať vstoupí do mě, do mého srdce. Učinil tak, já cítila neskutečnou energii, ohnivou energii, plameny proudily celým mým tělem. Zůstal ve mně. Pak jsem byla propojená se Zemí, přicházeli do mně proudy energie ze zemského jádra - krystalu, pak propojení s vesmírem - byla jsem uprostřed - já - drak... něco neskutečného, slzy se mi draly z očí, protože i když jsem přesně nevědfěla, co se to děje, byla jsem si jistá, že nastává nějaký zlom v mém životě. A on opravdu nastal. Za pár minut se objevil Jeshua, který mi ve dvou větách oznámil, že přišel čas, kdy mohu začít lidi učit a vést. Že už můžu. A protože jsem tak trošku "nevěříčí Tomáš", všechno si ještě ověřuji u mého kamaráda Gemy, tak jsem mu tento zážitek napsala, jestli se to vážně stalo, jestli to nebyla jen nějaké moje předstatvy... A před chvíli mi volal. Ano, opravdu jsem propojená s drakem - ale jak??? Před čtyřmi dny mi odešla moje duše, protože již splnila svoje poslání se mnou, dovedla mě, kam měla. A místo ní přišel drak - moje Vyšší já. Ano moje jVyšší já je drak. Je to neskutečné, a já cítím tu změnu. Jen ještě nevím, co to pro mě bude vlastně znamenat. Cítím spoustu nových vjemů a pocitů, v těle, v srdci.... Láska s mým mužem - takovou hloubku bych si ani nedokázala dříve představit - a zároveň uvědomování si všeho, co k nám dvěma přichází, jako podněty k tomu, abychom se oba posouvali stále víc a víc nahoru. Ale i jinak v životě.... Můj život teď je prostě nepopsatelný - naprosto oproštěný od všech jistot, ale cítím důvěru. Velkou důvěru. Děkuji Bohu za celý proces mého posunu. Jsou pryč myšlenky na minuilost, i na budoucnost, moje hlava mě nevrací do minulosti, ani neplánuje budoucnost. Jsem v tady a teď. Projevuje se to třeba tak, že se teď k nečemu rozhodnu, udělám to, a pozoruju to. To bytí. Ve čtvrtek, bouřka, já s mým mužem v rybníku, kapky deště, já vnímám každou kapku padající z nebe do vody, vnímám, jednu po druhé,jak dopadají, jak vyskakují zpět do výšky, jak se.od nich odráží kruhy po hladině, vnímám bubliny na hladině, vnímám kapky v celém rozsahu okolo mě, různé výšky odrazu, cítím je na svém těle... a jen pozoruji.. nemám myšlenky, nic... jen pozoruji ... ano, můj život je teď jiný. Já ještě vlastně nevím jaký je. . Je ale úžasný, jsem pořád užaslá. A všechno souvisí se vším, že? Láska, moje procesy, které ve mě neustále probíhají, emoce, prožitky, inkarnace, které mi v průběhu posledního měsíce pořád přicházely, abych si je vyčistila... a já makala.. okamžitě jsem činila, to , co po mě bylo žádáno..

Takže asi tak k posledním několika dnům. Slunovratovým dnům. Silným dnům, kdy dokázelo určitě u mnoha lidí k velkým posunům. Budu moc ráda za jakékoli vaše zkušenosti, které máte, za vaše prožitky těchto dnů. Budu ráda za vaše reakce vašeho osobního růstu, vaších proměn....

Sdílím svoje nejniternější žití s těmi, kteří o tom chtějí číst. Vím, že zdaleka ne všichni toto pochopí. Ani mně to ještě rozum nebere. Však ono to přijde. Amen