Stále větší neznámo , aneb co bude dál????

28.10.2018

Je neděle večer, a já zažívám pocity stále většího neznáma, tedy spíš nevědění.... Konkrétně asi tak - dnes jsem si s pomocí mých dětí poprvé barvila vlasy přírodní barvou. Odstín RED. Tedy podle mě to měla být červená. A výsledek? vlasy jsou žluté.. takže co vím? nevím nic, nevím ani jak budu za chvíli vypadat.... no to je jedna dnešní zkušenost. Poté jsem jela šalinou od Švandova divadla centrem na I.P.Pavlovu.  Už byla tma, projížděli jsme vedle ohňostroje na počet výročí vzniku České republiky - všude plno lidí, aut, silnice ucpaná, stáli jsme  - a já v tu chvíli ani nevěděla, kde jsem.... venku tma, jen se ozvývaly rány a viděla jsem přes zamlžený okna světýlka ohňostroje. Lidi vystupovali, protože nechtěli čekat.. já jsem to nechala být a seděla dál.  takže co vím? Nic - jsem stále častěji vedena situacemi, kdy výsledek absolutně neodpovídá předpokladu. tudíž vede mě to nepředpokládat. Zbavuji se myšlenek na výsledek, myšlenek jak situace řešit... takhle už dál nemůžu. Takže co dál? netuším... nevím.... nechávám to být. Zajímavé je, že cítím klid v sobě, nepanikařím. občas mám pocit jakoby se něco ve mě otáčelo, rotovalo, měnilo, rostlo a pak se zase zmenšovalo, spíš ale rostlo... občas mě napadají myšlenky že to nezvládnu, že jsem úplně sama.... občas se mi do očí dostanou slzy... ale hned zas přichází klid....Vědomě jen uvolňuji svoje tělo, hlavně šíji, protože tam to ještě držím. A právě jsem narazila na krásné slovo "držet". To mě včera kamarádka krásně napsala na mou větu: Tak se drž. ona odepsala: ty v..e, já už nemám čeho. No a to je ono, že? není nic, čeho se mám držet. už není nic. vůbec nic. a tak to je dobře. cítím to. vnímám to. ale v duchu to vidím jako tmavě modrou plochu moře, která se houpe, je trošku strašidelná, ale přitom uklidňující, všeobjímající.... Tak co bude dál??