Tanec a já

19.10.2018

Před 3 týdny jsem uviděla na FB takovou událost, která se týkala tance, resp. tanečního vystoupení. Název Divé ženy mě upoutal na první pohled a popis celého projektu mě zaujal zcela. Tak jsem šla na konkurz. Já, která v životě neměla žádnou taneční, či rytmickou průpravu... ha, rozum mě jako naznačil, co blbneš? No ale už vím, že život je o odvaze, o rozhodnutí, o tom že jestli se mi něco líbí a já to nezkusím, tak můžu pak jen litovat. Takže jsem šla do toho... no a byla přijata.... tyyyy jo, nechápu... no a už frčí tréninky 2x týdně, tento týden 3 tréninky. Je to mazec. A právě v pátek na tréninku se mi zvědomila určitá záležitost.  A to, jak se rychle dokážu nechtěně dostat do stavu hloupé ovce.... ovce, která dělá vše, co se jí nakáže. Naprosté oddělení od sebe sama. Takže byl zadán úkol naší šéfkou Mirkou Papajíkovou a já začala úkol plnit. Oddělená, nevnímala jsem energie, které se v tanci ukazovaly. Naprosto jsem do toho šla hlavou. Druhé cvičení stejně. Oči mi otevřelo 3. cvičení toho tréninku, kdy jsme se měli ve dvojici na sebe naladit a propojit se. V tu chvíli, kdy už jsem naskočila na uvědomění si svého těla i srdce, jsem si všimla toho, že to předtím chybělo... ale úplně. takhle je jednoduché ztratit sama sebe. Takže ano, plnit úkol ano, ale stále je třeba cítit svoji duši, svoje tělo, uvědomovat si pohyb, uvědomovat si svoji energii a energii partnera - teď momentálně šlo o tanec, ale jindy je to partner pracovní, jindy osobní.... jde to. Hlavně je důležité si uvědomit jednou, pak už je to čím dál lepší a lepší.....