To zas byl den...

16.08.2019

      Tedy, vidíte tu fotku u nadpisu článku? Vybírala jsem ji tematicky, nevím, proč zrovna tuto moji cca rok a půl starou fotku... Jsou na ní výrazné oči, běžně se nemaluju, moc to neumím.. tak nevím, jestli mám hezké oči i bez malování...

      Dnešek byl opravdu výživný. Už to jelo od včerejška, kdy jsem strávila celkem pět hodin na terapii u Ashy. Probíraly jsme spolu moje aktuální temata,  především ženství, mateřství, vnitřní dítě (zcela nečekaně hahahaha) a velikou částí terapie bylo odblokování perfektně padnoucího krunýře okolo srdce. Tak bytelně jsem si srdíčko během života opevňovala, aby mně nikdo nemohl zranit. Moc se mi to tedy nepovedlo, zranění jsem i tak měla dostatek, ale ta betonáž mi včera dala zabrat, tedy Ashe taky. Když jsem se ale po dvacáté druhé hodině vydala ze studia domů, byla jsem jako znovuzrozená... 

      A dnes ráno, jsem se také cítila dobře. Měla jsem před sebou "důležitou pracovní schůzku" - takto to nazvala moje mysl. Ano, A o co šlo? Šlo o vyřešení jedné mé životní pracovní záležitosti. Šlo o moje rozhodnutí. A jak už to mám tento týden, šlo o to, zůstat ve svém srdci, poslouchat je, rozhodnout se zcela intuitivně, v lásce. Musím říct, že ač jsem učinila v sobě toto rozhodnutí, i při rozhovoru s první ženou, tak rozhovor s druhou a třetí ženou, byl zkouškou. Jasnou zkouškou, zda ustojím sama sebe. 

      Co se stalo? Stalo se to, že jsem se na něčem v červnu dohodla a teď v srpnu jsem svůj názor změnila, jako jsem se změnila já. Jelikož se měním stále, nechávala jsem vše běžet až do poslední chvíle. Už dopředu jsem věděla, že jsem tím porušila dohodu, tedy že přijde urážka, lítost, odmítání, nesouhlas... a trošku jsem se toho bála. Ano, cítila jsem se sice dobře, vše jsem ve slovech podala tak, jak jsem cítila, stejně nakonec přišel nějaký strach... co bude když ... jak to dopadne?? co na to ostatní řeknou? atd. atd.  Přišly otázky, které mě dostaly ze srdce. Naštěstí jsem na cestě na vlak zavolala kamarádce Leničce a s ní vše probrala a díky kartičkám jsem sama sebe pochopila, uviděla staré vzorce, vše propustila a vrátila se opět do svého srdce, kde prostě VÍM... zaplať pán Bůh.. 

      A jsem prostě unavená, ještě k tomu vlak, se kterým jsem měla jet z České Třebové do Prahy má dvě a půl hodiny zpoždění, tak jsem si dokoupila lístek do žlutého vláčku, s výbornou kávou a švestkovým koláčem jsem se mohla pustit do psaní. A tak je hotovo. Dobrou noc...vyspat se musím dobře, protože mě čeká zítra kurz angličtiny.... wau