Trampoty s bydlením

26.10.2018

Když jsem se v květnu rozhodla sehnat si pronájem v Praze, bylo to poměrně snadné, přes kamarádku jsem našla byteček 2plus 1 na Pankráci. Nicméně 14 dní po nastěhování do bytu, který byl domluven na dlouhodobé užití, mně majitelka oznámila, že byt bude od listopadu ze zdravotních důvodů potřebovat. Takže jsem se začala poohlížet po jiném bytu. No brzy jsem se domluvila ta spolubydlení, se 3 dalšími lidmi. To by bylo vpohodě, ale za nějakou dobu mi bylo řečeno, že to nejde, že spolubydlící nesouhlasí s tím, že tam bude dítě. tedy můj syn. Ale bylo mi nabídnuta možnost pronájmu celého bytu v tom daném domě. Po nějaké době jsem se přijela podívat na dva byty, menší a větší. Ten větší mě na první pohled naujal a moc se mně líbil. Hned jsem se domluvila, že ho beru, za podmínek, které mi byly nabídnuty. No, tak si tak spokojeně žiju, s tím, že byt mám sehnaný... krásný pocit. Až do dnešního rána, kdy jsem se ozvala přes mesenger, jestli bych mohla listopad využít nabízený jeden pokoj v domě (byt měl být až od 1. 12.). No a odpovědí bylo, že majitel si asi všechno rozmyslel, že prý to chce přes realitku, za víc peněz atak něco...Takže přišel šok. Naběhly mě emoce, jako bezmoc, vztek, smutek, takový mišmaš, musela jsem to vybrečet, naštěstí jsem měla cestu podél Vltavy.... Je to těžká situace, když vím, že za 5 dní se mám vystěhovat a byt, se kterým jsem počítala, najednou není. Musela jsem se opět zklidnit, pomohl mi kamarád Gema. díky mu ještě jednou. Zpracovala jsem si nějaké bloky, které mi tady zabránily jít do tohoto bytu. Vše je jak má být. Vím to... už jsem klidná, napadlo mě vytvořit událost na FB a poslat známým. Hodně lidiček mi můj příspěvek sdílelo, jsem jim neskutečně vděčná. Začínám vše vidět trošku lépe. Mám už v sobě zase klid, že byt přijde ve správnou chvíli, a bude to ten správný byt. Děkuju tam nahoru, vesmíru, Bohu, sama sobě..... další moje zkouška, lekce - Awen, máš odvahu? Nemáš náhodou strach? Jak se zachováš? jo - tak takhle to v životě mám. Je to dobrodružství, občas tedy s tenoučkou hranicí ke strachu a panice... já to dám. děkuju vám všem za podporu.