Týden ve znamení vzdělávání

29.03.2019

Tento článek jsem začala psát asi před 10 min v restauraci ve sportovním areálu Hamr na Braníku, kam si chodím na kafe a něco k zakousnutí vždy když jdu od Vltavy. Tak i dnes tady sedím a najednou dostávám silnou pohnutku napsat tento článek. V sobě nosím myšlenku nového projektu, kterou pomalu, ale jistě zhmotňuji. A to formou nové webové stránky, profesionálního focení, první přednášky ... a také učením se. Cože? zase učení? Ano. Tentokrát jsou to dovednosti, které chci zdokonalit, své komunikační dovednosti. A jak? No součástí jsou hodiny v hlasové sekci, kde pracujeme s hlasem, dechem, zpěvem, energií vůbec, dále kurz pro lektorování, dále je to kurz rétoriky, který mě čeká asi za 14 dní, práce před kamerou, různé workshopy, které mě pomáhají zbavit se strachu a obav a nejistot a kde jsem nucena takovou hravou formou vystoupit ze své komfortní zóny. Je to těžké, ale ne nepřekonatelné. Takže třeba formou repování na mikrofon u Kristiána - Posilovna psychiky. Super akce.... Dnes zrovna jsem se rozhodla zase postoupit v tomto směru o kousek dál.

Celý projekt, který je mojí srdeční záležitostí, který mě nutí vystupovat na veřejnosti, mluvit, dokázat si ustát svoje, i když naprostá většina lidí asi mě  bude poslouchat s otevřenou pusou a u toho si možná budou ťukat na čelo. Ale cítím, že toto je má cesta.

Takže co se děje?

Tento týden je totiž ve znamení skutečného zahájení mého projektu. Hned v pondělí jsme strávila téměř celý den na poradním kruhu s názvem Nové paradigma ve vzdělávání. Téma, které mě hned v pozvánce hodně oslovilo a doslova přitáhlo na tuto akci. A zde si musím položit otázku, co je to nové paradigma ve vzdělávání? Pro mě je to jednoznačné - podstatou je srdce, láska, přijetí, tvoření, sdílení, rovnost, individualita, autentičnost...

V tomto duchu na poradním kruhu vystoupilo cca 5 lidí. Byli to lidé, kteří ze srdce žili to, co říkali. Bylo to cítit, tu živost, která najednou v sále nastala. Nádhera. Díky za tyto příspěvky. 

Ale díky i za ty ostatní příspěvky. Sice přednášející lidé ještě stále mluvili spíše hlavou, měli

názory, které v jejich projevech podávali obraz školství teď a jak se na ně dívá většina lidí. A to je dobře, protože člověk musí vidět celou situaci, ne jen její řekněme vysněnou část... Je dobré vzít informace všech, kterým leží na srdci školství v naší republice. Pro mě zde přišlo několik aha momentů. Prvním z nich bylo zjištění, jak malé procento lidí v novém paradigma již žije či začíná žít. Ale v podstatě je skvělé, že to začíná. Jupííííí. Dalším poznáním pro mě bylo vůbec organizování poradního kruhu. A to se týkalo druhé části dne, kdy jsem se rozdělili a každý šel za jedním ze sedmi osob, které měli svoje témata. Já si vybrala právě komunitu, řízení, spolupráce. Je to téma právě pro nové paradigma - spolupráce je jediná varianta společného tvoření v budoucnosti. Již ne autoritativní přístup, již ne příkazy, ale společná práce, společný cíl, společné úsilí, kde každý projeví svou jedinečnost, a je s ní přijímán. Je to vůbec o velké důvěře, o cíli, který má skupina před sebou, který chtějí řešit. Velice se mi zde líbilo, jak každý, kdo promluvil, mluvil ze své jedinečnosti, ze svého postoje a to bylo cenné. Tím vznikl krásný obrázek. A mně se utvořil celek. A to je dobře. Takže to byl poradní kruh.

 A hned za dva dny mně volala paní učitelka třídní mého syna, jestli bych přišla ve čtvrtek na zasedání komise pro vzdělávání na radnici, kde se má jednat o rušení školy, kam syn chodí. Potřebují samozřejmě získat podporu. Toto jsem ráda přislíbila, jelikož škola je tak vynikající a syn je tam spokojený. A já vlastně nadšená... Takže jsem se dostavila ve čtvrtek odpoledne na radnici. O co šlo. Ta škola je totiž na Žižkově braná jako romská škola, protože naprostá většina dětí jsou romské děti. Když jsem tam syna dávala, paní ředitelka mě na to upozorňovala, na což já jsem zajásala, jelikož čistota, otevřenost a krása romských dětí je pro mě naprosto kouzelná. Takže za mě asi tento názor. No a takže abych shrnula toto zasedání - Někdo z radnice nějak vymyslel, že škola v podstatě segreguje romské děti, což prý nemá dobrý vliv na jejich vzdělávání, že prý - a bylo ukázáno v prezentaci kde si dal "kdosi" velice dobře záležet na tom, aby bylo vidět jak je na tom škola špatně, že prostě romské děti mají být ve všech školách a ne jen v jedné. Prostě hromada umělých řečí, vytvoření nějaké komise pro zkoumání jak to v této škole chodí. Nicméně přišlo nás asi 30 lidí podpořit školu jako takovou. A 3 z komise se vyjádřili také pozitivně pro školu. Vzniklo totiž napětí, obavy, že škola bude zrušena. A upřímně - my neromové obecně když přijdou Romové do kolektivu - kdo z nás je štastný a spokojený?

Mně se to nějak těžko píše, aby to bylo pochopitelné, co cítím a co chci sdělit. Vystoupilo asi 5 osob z nás - hostů - na podporu školy, aby bylo ukázáno na nesmyslnost celé akce. A proč? Můj pocit? Ta škola je skvělá. Všichni pedagogové na škole učí romské děti především a pak hodně neromských dětí, které mají nějaké poruchy ve vzdělávání. A oni to dělají dobře. Oni to umí. Jsou skvělí. Paní učitelka mého syna když mi povídá o dětech ve třídě, jak řeší různé peripetie mezi dětmi, to je paráda, tak lidsky, tak, že děti ji berou. A nejen ji. Oni totiž Romové mají jednu výhodu oproti nám neromům. Jsou otevření a přímí. To co cítí dělají, nelžou nepodvádí, jdou přímo k věci. To je to totiž podle mě žití nového paradigma. K tomuto my spějeme a k tomu my dozráváme. Zatím se ale oni dočkávají od nás jen urážek a odmítání a rasistických nadávek. Ale opak je pravdou. Oni jsou ti, co nám přišli ukázat jak žít. Jak se radovat, jak smutnit, jak žít život. A v té škole, když tam přijdete, tam to na vás dýchne. Ta opravdovost, ta pohoda. A chcete bonus? Neviděla jsem ještě snad na žádné jiné takhle velké škole tak čisto, tak hodné děti na chodbách, tolik úsměvů, tolik rozhovorů mezi dospělými a dětmi o přestávkách na chodbě. Nikde jsem nezažila, aby mi učitelka psala sms, že Kája již nemá zaplacené obědy, ale že mi to domluví, jestli chci že jsou řízky, které on miluje. Jeden pedagog vedle druhého je skvělý. pravdivý a láskyplný. A někdo si usmyslí, že to není dobře a vydoluje údaje, které ukáží, jak je škola nerentabilní..Ale zjistila jsem, že škola má hodně dobrých ochránců. Jsou skvělí a hájí cit a lásku a vše lidské, které v prezentaci prostě vidět nebyli. Věřím, že zde škola žije a bude dál žít svým životem, protože je to prostě něco nádherného. Ano, je to tak, děje se to a Bohu za to dík 

A kdybych všechno shrnula, tak asi tak, že je třeba nechat mluvit každého, každý je jedinečný a každého názor přispěje ostatním do jejich života. Nějak Nevíme jak. Ale takto to funguje. Podle mě. Musíme se poslouchat, vnímat, přijímat. A asi skončím zase u sebe. Protože když dokážu vnímat a poslouchat sama sebe, dokážu to i ostatních. Jinak ne. Tolik za mě, asi tam není napsáno spousta věcí, co bych k tomuto tématu uvedla, ale budou následovat další články, postupně, tak jak mi to bude "shora" chodit a budu zase psát. A snad už i brzo mluvit. Děkuji za Váš čas a také za dotazy či názory z vaší strany.