Uviděla jsem svou sílu….

13.09.2019

Je ráno, pátek 13. 9. Zrovna jsem se oblékla, pěkně oblékla do ještě letních šatů. Pojedu dnes ještě jednou na schůzku do speciální školy, kde jsem byla včera na první schůzce ohledně práce asistentky. Pojedu tam z trošku jiného důvodu. Ale o tom až příště.

Teď chci psát něco jiného. Něco, co je prostě neskutečné. Něco, kvůli čemu jsem včera nebyla schopna usnout. No, nakonec jsem usla, asi ve 2 hod ráno, takže když mně zazvonil v 5:50 budíček, a vyháněl mě z postele na moje krásné ranní cvičení pěti Tibeťanů, tak jsem měla maličko problém a a asi 4 min. jsem ještě ležela. Což moc nedělám.

Takže co se stalo. Přesně je to zítra čtrnáct dní, co jsem natočila krátké video, šla jsem podél Berounky v Srbsku, směr domeček Tomáše Ježka Merlina, šla. Jsem právě na svůj první mužský kruh, kam jsem tedy byla pozvaná jako "překvapení" pro muže. Tak jsem šla podél řeky, sluníčko svítilo a já vnitřně cítila, že jsem se "Znovu narodila", zažívala jsem stavy, které jsem nikdy nezažila, byly to stavy "beztíže", naprosté svobody, volnosti, radosti, kterou jsem právě v tu dobu poprvé ve svém životě zažívala. A proto jsem to namluvila i na video. Tam je vidět i to počasí i moje jasné naladění. Ano, ten den jsem nazvala svým ZNOVUZROZENÍM.

Takže přichází další takový den. On vlastně přišel včera večer. A pocitově se táhl do noci, téměř do rána a pokračuje to dál. Tedy už to není znovuzrození, pocity z té doby zůstávají. A už v noci jsem trošku přemýšlela, jak tento den či stav nazvat. Tzv. pracovně... No a přišel mi název

Den "poprvé částečně odtaženého závoje"

Tušíte o čem to je? Jen ve zkratce, co se stalo včera - odpoledne jsem v sobě prohlížela svoje pocity ohledně mého konání, svého poslání, svého nasměrování. A protože jsem v tom měla trošku zmatek, a trošku jsem si nebyla jistá, kde mluví ego, kde srdce, co jsem si vykalkulovala hlavou atd.. tak jsem napsala zprávičku úplně super ženě, která čte z energetického pole, která mi už myslím pětkrát hodně v životě pomohla , a ze které se mezitím stala moje velice dobrá kamarádka. Mluvím o Světla Hoření. No a ona mívá vždy dlouhé čekací lhůty, třeba 3 měsíce, člověk se tam dostává jen těžko, a pak tedy nabízí neočekávaně uvolněné termíny. A já jí napsala myslím kolem druhé hodiny odpoledne, to jsem zrovna ležela nahá na sluníčku na Braníku u Vltavy a vyhřívala se po příjemném chladivém koupání. A za pár minut odpověď. Můžeš dnes? v 17:30... no já úplně nadšená říkám joooo jasněěěě. Supééééér.. no a sice to vyšlo nakonec trošku později, ale po 18. Hod už jsem byla nastoupená u Světly. A tentokrát to čtení bylo tak rychlé - netrvalo ani půl hodiny. Ale v té době jsem si dokázala srovnat vše, co mi předtím nešlo samotné srovnat a odcházela jsem totálně nadšená, spokojená, nabitá energií, a pozor!! konečně po dlouhé době se skutečnými nápady k okamžitým činům. Jeden z nich udělám dnes dopoledne ve škole, další budou hnedle následovat.

Takže Odtažený závoj.

Závoj - s tímto označením se tzv. překážky, která nám brání vidět vše, tím, kým skutečně jsme, jsem se setkala knihách Kryona. Možná někteří znáte. Krásná bytost, která nám přináší poselství a tím nám pomáhá v našich těžkostech, uvidět sami sebe lépe, než se vidíme sami. Bez té velké kritiky...Víte, já když ležela v noci v posteli, najednou měla hlavu naprosto volnou, jasnou a moje vědomí se začalo rozšiřovat. Což se mi nikdy ještě nestalo. Možná někdy trošku... A já najednou sama sebe uviděla. Prosím vás nemyslím sama sebe jako svoje tělo. Mám na mysli sama sebe, ve své síle, se svými schopnostmi a dary, s tím, co tady na Zemi všechno mohu dělat, co už konám, moji výjimečnost... poprvé jsem si prožila svoje jedinečné schopnosti. Ano, já je viděla a stále vidím. Víte, do včerejška mi o tom jen říkali různí lidé. Ale já sama jsem neviděla. Ale nebylo mi umožněno uvidět všechny dary a schopnosti, zahlédla jsem jen část, a ještě další pro mě zůstalo schováno. A od tohoto okamžiku prostě opět jednoznačně dochází ke změně v mém životě. A co se bude dít, budu zase psát sem, občas natočím video...

Mějte nádherný pátek třináctého, pro mě tedy š'tastný den, jako všechny ostatní, ale spíše už od dřívější doby šťastnější... Tento článek jsem téměř celý napsala ráno ještě když můj syn spal, dopisuju ho v Costa Cofee, kam jsem zašla po delší době na můj oblíbený Flat White - no co - oslavit se to musí, ne??? :-)