Vztahy, vztahy, vztahy...

27.03.2019

Plácám se v tom? Moje zkušenosti ohledně vztahů za poslední rok a půl jsou neskutečně silné, úžasné, pravděpodobně úplně nesdělitelné, ale jsou tady. Vždy, když se pustím do psaní blogu, tak se děje něco ve mně. Něco emočního... ano a jako dřív, i dnes je to díky vztahu.. Néééé, není to nic tragického, zlomené srdce, nervy, pláč - ne, to ne...

Ale - jak bych to napsala - můj poslední vztah, který probíhá a je hodně silný i když vznikl takříkajíc jako blesk z čistého nebe nebo tak nějak bych to popsala, a cit s ním spojený, moje srdíčko to cítí tak, jako bych toho muže znala už hodně dlouho. No, moje láska je naprosto celá, mám v srdíčku celého tohoto muže, i když ho ještě neznám, jak se chová v různých situacích a je možné , že něco se vymkne mému chápání a mé lásce ... to je vše možné... Z jeho strany je také láska, ale.....

Ale, ale jaký rozdíl? no je to jednoduché, on má představu, představu o tom, jak bude vypadat náš vztah. Jakože jak budu žít, protože on přece ví, jak mám žít, aby nám to fungovalo a abychom byli šťastni.... Myslím, že to má hodně mužů. I žen. A věřím, že mnohá žena by jásala, když by dostávala od muže klíček od domečku... a v podstatě jeho celého jako na podnosu... No, já to tak nemám... miluji, ale neočekávám. Miluji, ale neplánuji. Je mi s ním moc dobře, chci se ho dotýkat, chci si s ním povídat, líbí se mi když mi hraje na kytaru, líbí se mi milování s ním... ale já to potřebuji prožívat tady a teď - bez očekávání budoucnosti. Protože budoucnost nevidím. Vidím jen tady a teď. 

A zajímavý je, že v minulém vztahu jsem si toto tak nějak přála. Jak bych tenkrát byla šťastná, kdybych toto dostala.... Jenže - já se změnila. Vyléčila si svoje zranění, svou závislost, své strachy, své bolesti, své smutky - alespoň z větší části. A najednou jsem taková jiná, i já se divím, co cítím, jak se cítím sebejistě, cítím svoji sílu, ale takovou tu klidnou, něžnou, milující.... Ne že bych někoho chtěla přeprat - právě naopak - dokážu si představit, jak mě tento muž ochraňuje, dokážu být u něj zcela bezbranná.. to jsou tedy pocity. Nikdy jsem nic podobného necítila. 

A dnešní rozhovor s tímto mužem - a vůbec pocit, že to končí, protože prý žiju jinak než by žena měla, kdy jsem si nejdřív procítila bolest srdce a cítila se že budu brečet, křičet, proč něco tak krásného tak brzo končí - jen proto že existují představy a očekávání.... proč si nemůžeme oba užívat své přítomnosti. 

A najednou jsem si uvědomila zásadní věc. Já jsem já, on je on. Já to mám takto, on to má po svém. Nechci už hodnotit, nechci se litovat, ne. Prostě to máme takto. Ano, miluji ho, a on si možná brzo najde ženu, která ho bude takovéhoto potřebovat a chtít. Která potřebuje jeho vedení životem. Ale já to mám tak, že potřebuji naprosté přijetí sebe, svého způsobu života, své práce, svých emocí, prostě všeho a podporu .... to je to co potřebuji. Ne dům, ne auto, ne prachy. Ty přijdou, to už víme, že??? to je žití v pravdě a upřímnosti a otevřenosti a lehkosti a hravosti a radosti a s uzavřenou minulostí. Ano, o všechny, kteří takto žijí, je zcela postaráno.

A taky možná budeme pokračovat ve vztahu  - protože on komunikuje, je schopen se se mnou hádat, hledá cestu - a toto jsem chtěla právě v minulém vztahu a taky neměla. Chybělo mluvení o emocích, o tom jak se cítím já, jak on. Takže komunikuji, komunikujeme.... Kdoví, co se stane, jak to má být.... Nevím, netuším..

Bože, děkuji a vidím ve všem, co se děje, Tvoji vůli. A proto můžu být klidná. 

Den druhý: Ano, druhý den, opět v nové energii.... a najednou jsem to já, ano za přispění skvělé terapeutky Elišky Gottfriedové, která mi pomohla nahlédnout na svou sebehodnotu. A já se najednou uviděla. Uviděla jsem se celá, se svými vnitřními boji, se svou nejistotou, se svými strachy, se svými radostmi, se svými touhami a se svými potřebami. A přijala jsem se takto kompletně. Poprvé v životě. Poprvé v životě jsem zažila sama sebe jako ucelený "balíček". Balíček všeho. A pochopila jsem. Ano toto jsem já a já Takže večer jsem tomuto muži oznámila svoje ne, svoje ne do vztahu, kde se já necítím dobře a vpohodě a přijatá. Co přijatá - já se cítila absolutně nepřijatá. Jako u rodičů. Takové zjištění, co? Rodiče?? ano, tentokrát přišla řada na naprosto jasné vymezení se v tomto vztahu a naprosto jasné vymezení se před rodiči. Do teď jsem dokázala přijmout to, co mi říkají, s láskou, ale nedala jsem naprosto rozhodně najevo, co chci já a jak to mám já. Takže teď jsem před tímto okamžikem. Vztah jsem ukončila a řekla jasně, jak to mám já. teď mě čeká rozhovor s rodiči. Ne, nebojím se toho, už vím, kdo jsem. Jen je to pro mě hodně nezvyklé s rodiči takto hovořit. Do teď jsem mlčela. Takže děkuji opět z celého srdce tomuto muži, že mi přišel otevřít oči, abych pohlédla na sebe jako na dokonalou bytost a dokázala se sama ostatním vymezit a jasně stanovit hranice. Poprvé v životě. Děkuji. Jsem tak vděčná.