Život je velká hra

27.08.2019

 Je skoro deset hodin večer, středa, jedu z Blanska zpátky domů do Prahy. Sedím, poslouchám hudbu, před sebou noťas a říkám si, že bych mohla začít psát. Dnešek byl pro mě hodně náročný. Byla jsem dovedena do dvou situací, které mi měly otevřít staré záležitosti, hodně staré. Nejdřív návštěva rodičů. Myslím, že tuto situaci ani nechci tady popisovat. Poněvadž málokdo pochopí, co jsem si tam zažila. Málem jsem to fyzicky neustála. Pomohla mi kamarádka. Bylo to něco tak zlého a silného, že to doteď nechápu, jak se to všechno stalo. Proč o tom nepíšu? No teď mám pocit, že když napíšu pravdu, tedy jak to vidím já, může to pro nevědomé lidi znamenat že píšu špatně o svých rodičích. Ale tak to není. Vím o co jde. Rodiče miluju. Takže asi tak k tomuto.

Pak jsem se setkala s kamarádkou ze základky Lenkou, bylo to moc fajn setkání u kávy a limonády, je skvělé pozorovat jak čím dál víc lidí míří k lásce a k životu vůbec. Nechci používat slovo duchovno...

A nakonec mě čekala schůzka s holkama z mého plaveckého klubu.

Tato situace, což jsem pochopila plně až teď, dodatečně, byla vytvořena velice nápaditě, mě by tedy nenapadlo, jakými cestičkami nás dokáže Bůh vést, aby se naše duše očistila, zažila vše, co zažít má. Šlo o schůzku ohledně předání klubu někomu jinému. A rozhodovala jsem se mezi lektorkou, která v klubu pracuje už mnoho let a mezi známou vedoucí jiného plaveckého klubu... Situace se vyvíjela od konce července s mnohými otazníky, neznámými, a já mezi nimi kličkovala, koukala na ně, vždy jsem je uviděla, pak zase neviděla, a tak dál...

Teď už je všechno jasné. Ačkoli jsem byla v průběhu schůzky a po ní vystrčena ze svého středu, už jsem zase zpět. Situaci už vidím naprosto jasně, ale předcházelo tomu mnoho odpouštění, týkající se minulých životů. Už je čisto, přijato,.... A já vidím. Zcela jasně.

Poslouchám hudbu, a bleskla mi hlavou myšlenka na zítřejší masáž, která mě čeká. Půjdu si to užít k Honzovi. Jsem zase zvědavá. Zjišťuji, že jsem slovo "těším se" nahradila slovem "jsem zvědavá". Je to o tom, že netuším co bude, a ať je to cokoli, přijmu to a bude to pro mě super. Jinak už to totiž nejde. Tak jako teď. Dnes.

Poučení z dnešního dne? Ano, jedno zní: Nikdy nelez tam, kde tě nezvou, kde o tebe nestojí. Druhé poučení: at i zamotaná situace vypadá nějak, vždy čekej jakékoli řešení a hlavně důvody, proč se tak děje, jsou naprosto unikátní a neodhadnutelné.

Děkuji za všechna dnešní setkání, za nová poznání, děkuji rodičům, děkuji synům a jejich tatínkovi za krásné společné chvíle při oslavě narozenin (mimochodem restaurace U Hraběnky v Petrovicích opět nezklamala - vaří výborně už mnoho let). Děkuji holkám z klubu, jak mi ukázkově zahrály v té kouzelné hře jménem "život" přesně to, co jsem potřebovala, abych se zase o kousek posunula. Prostě - ten život je fajn. Díky.

A děkuji i Tlapce, fence, která bydli se synem a jeho tatínkem, za svoji srst, za její teplo, za její krásné oči...No, prošla jsem si dnes silnými emocemi i stavy téměř fyzického zhroucení, náročné to bylo, ale jsem šťastná.